Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

    Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

4

Lom u kapličky        

Lom u kapličky
Umístění zastávky: lom u kapličky.

Kaplička

Kaplička stojí v místech, kde se odpradávna říká "na Křenkově". Byla postavena v r. 1742 francouzskými vojsky při obléhání Prahy jako prachárna. Později sloužila dělníkům v lomech jako skladiště materiálu. Na kapličku byla upravena v roce 1847 po neštěstí v lomu dcerou majitele lomů Marií Hergetovou. Kaplička je zasvěcena Panně Marii Bolestné.

Lom

Lom u kapličky je znám jako důležitý odkryv ve spodnodevonských vrstvách a jedná se o jednu z největších pozoruhodností Barrandienu a starších prvohor vůbec. Přístupné jsou hlavně dvorecko-prokopské vápence pražského souvrství, nad nimi v nejvyšší části stěny vystupuje mohutná lavice zlíchovských vápenců, která se usazovala na samém počátku období dnes označovaného jako zlíchovský stupeň spodního devonu a která podlehla hloubkovému zvětrávání.

Její vápence představují zbytek detritického lemu obklopujícího korálový útes. Ten se nalézal pravděpodobně jihovýchodně odtud a dávno ho již odnesla eroze. Lem, který sem byl přemístěný mořskými proudy a skluzy, je tvořen korálovou drtí a druhotně uloženými zbytky schránek a koster neobyčejně rozmanité a druhově bohaté fauny původního útesu a útesových svahů.

Zdejších lavicovitých vápenců s množstvím zkamenělin si poprvé všimnul (a r. 1917 o nich publikoval zprávu) mladý asistent Vysoké školy báňské v Příbrami Radim Kettner, později významný geolog, univerzitní profesor a akademik. Mezi odborníky se proto vžil název "Kettnerův korálový obzor u kapličky".

Ve dvacátých a třicátých letech minulého století se tu podařilo ing. Františku Hanušovi získat vypíráním obrovské množství dosud nepopsaných fosilií. Po něm se touto lokalitou zabývali i další sběratelé a odborníci a pomohli tak zpřesnit obrázek života na okraji někdejšího útesu: jeho základem byli ostnokožci, zejména lilijice, které vytvářely na dně celé porosty. Mezi nimi se často usazovali větevnatí koráli a různé druhy ramenonožců, méně hojné byly kolonie korálů deskatých (připomínajících svými plochými trsy včelí plástve), koráli drsnatí a mechovky. Vzácností nebyly ani jako pěst velké ježovky, naopak řídké jsou nálezy členovců včetně trilobitů.

Ramenonožec
Leptagonia zlichovensis
ramenonožec Leptagonia zlichovensis
Deskatý korál
deskatý korál
Hlavový štít trilobita
Phacops delphinoides
hlavový štít trilobita Phacops delphinoides
Mechovka
Pseudoisotrypa bohemica
mechovka Pseudoisotrypa bohemica
Vegetace
Dno tohoto lomu, stejně jako další podobné lokality, které ještě cestou uvidíte, zarůstá rychle se šířícími dřevinami jako je bříza, osika, jasan a zejména agresivně se šířícím akátem. Ty je třeba periodicky odstraňovat, protože jinak by znemožnily přístup ke geologickým vrstvám a k jejich studiu.
Větvička akátu s květem a listem a jeho plod
větvička akátu s listem a květem a jeho plod

O akátu se mnoho lidí domnívá, že je to květina nebo keř, ale jedná se o strom. Poznáte ho podle výrazných bílých květů, hluboce rozbrázděné kůry kmene a dlouhých trnů - odtud i jeho český název trnovník akát. Tento u nás nepůvodní druh pochází ze Severní Ameriky a u nás byl svého času (zejména koncem 19. a začátkem 20. století) vysazován na výslunné stráně. Hlavním důvodem tehdy byla protierozní ochrana těchto příkrých svahů, na nichž se pro nedostatek vláhy naše domácí dřeviny špatně ujímaly, a poukazovalo se také na význam květů akátů pro včelí snůšku medu. Akáty však díky své agresivitě (mění chemismus půdy a vylučují do ní látky, které jsou pro většinu ostatních rostlin toxické, navíc mají obrovskou zmlazovací schopnost) na těchto místech zlikvidovaly původní teplomilnou vegetaci, a tak tu včely již v průběhu roku nenacházejí tolik potravy jako dříve. Akátové porosty zůstávají na jaře dlouho bez olistění a nenabízejí tak ptákům vhodné podmínky k hnízdění.