Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

    Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

6

Barrandova skála        

Barrandova skála
Umístění zastávky: na cyklistické stezce u Barrandovy skály, cca 300 m jižně od lomu u kapličky

Historie Barrandovy skály
Barrandova skála je umělým odkryvem - původně sahala až do Vltavy, ale při stavbě silnice ze Smíchova na Zbraslav byla část odstřelena. Odstřely prováděli francouzští vojáci v r. 1742 za války o tzv. dědictví rakouské, kdy tehdejší evropské mocnosti nechtěly uznat Marii Terezii za oprávněnou dědičku habsburského trůnu. Části skály byly odstřeleny i při stavbě železniční trati r. 1862. Skálu věnoval Přírodovědeckému sboru Národního muzea do bezplatného užívání majitel lomů Max Herget. V jistém smyslu se tak jedná o nejstarší geologickou rezervaci u nás.

Barrandova skála je světoznámý geologický odkryv lochkovského souvrství spodního devonu. Je památný svým názorně odkrytým složitým zvrásněním deskovitých vápencových vrstev a dokládá jeho intenzitu. K tomuto zvrásnění došlo koncem starších a počátkem mladších prvohor (variské vrásnění). Pozorujeme tu nejrůznější typy vrás často porušené dalšími tektonickými poruchami, např. přesmyky vrás. Detailní zvrásnění bylo způsobeno snadnou vrásnitelností deskovitých vápenců lochkovského souvrství, která kontrastuje např. s vápenci dvorecko-prokopskými, které jsme viděli ve Starém lomu. Lochkovské vápence obsahují velmi tenké vrstvy vápnitých břidlic a hlavně hojné shluky tmavých rohovců, které vznikaly shlukováním křemene (SiO2) v době zpevňování (diagenese) hornin.

Ukládání vápenců lochkovského souvrství probíhalo často za neklidných poměrů na mořském dně a mořské proudy občas přemísťovaly již zpevněné úlomky vápenců. Tím vznikaly sedimentární brekcie - horniny, v nichž jsou ostrohranné i zaoblené úlomky vápenců tmeleny později usazenou většinou hrubozrnější hmotou. Ty jsou odkryté u jižního konce Barrandovy skály (místo je označeno červeným trojúhelníkem).

Organické zbytky jsou zde vzhledem k tektonickým deformacím špatně zachované.

Barrandova skála je klasickým geologickým odkryvem studovaným již J. Barrandem, podle něhož je skála nazvána. V horní části skály je umístěna pamětní deska s jménem Barrande, která sem byla vsazena z iniciativy Antonína Friče a Přírodovědeckého sboru Národního muzea (tehdy ještě Musea království českého) r. 1884, tj. rok po jeho smrti.

Joachim Barrande
Joachim Barrande
(1799 - 1883)
byl slavný a významný paleontolog. Vystudoval pařížskou polytechniku, krátkou dobu působil v Praze jako vychovatel následníka francouzského trůnu prince Jindřicha a pak zde již zůstal. Jako zeměměřič se zúčastnil stavby koňské železniční dráhy z Křivoklátu do Radnic a do Plzně. Při těchto pracích ho zaujaly hojné otisky mořských živočichů v břidličnaté hornině, začal je sbírat a studovat. Během 45 let tak vzniklo největší paleontologické dílo, jaké kdy napsal jediný člověk. Svoji obrovskou a cennou sbírku zkamenělin, čítající přes 50000 dokladových exemplářů k publikovanému dílu, odkázal Českému (nyní Národnímu) muzeu v Praze. Je trvale uložena v jeho paleontologickém oddělení, je soustavně doplňována novými sběry a každoročně jí využívají ke studiu desítky českých a zahraničních badatelů.
Osídlování skály rostlinami
Skála je odkryta již více než 250 let a za tu dobu se na ní uchytily typické rostliny skalních spár jako je na jaře žlutě kvetoucí tařice skalní (Aurinia saxatilis) nebo rozchodník bílý (Sedum album). Nad strmou stěnou je zbytek původního terénu skály. Tam můžeme v pestrém společenstvu vápnomilných rostlin zahlédnout v časném létě bílou bělozářku liliovitou (Anthericum liliago) nebo vlající péřovité osiny kavylu Ivanova (Stipa joannis).
tařice