Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

    Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

9

Čertova strouha        

Hrachor jarní (Lathyrus vernus)je typickou bylinou listnatých lesů, zvláště na vápenité půdě. Na jaře zde roste ve velkém množství.
hrachor jarní
Umístění zastávky: v údolí Čertova strouha, u cesty k minizoo a ke kostelu sv. Jana Nepomuckého u odbočky k altánu

Pěšina údolím Čertova strouha nás vede do přírodní rezervace Chuchelský háj podél rybníčku, zbudovaného pod pramenem. Zde můžete odbočit na pěšinku vedoucí kolem dřevěného altánku ke kapličce P. Marie.

Ve vlhké a chladné strži, která se mikroklimaticky podstatně liší od předchozích suchých a výslunných skal, rostou na stráni obrácené k severu buky, habry a duby společně s bylinami listnatých opadavých lesů: jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), lipnice hajní (Poa nemoralis), ostřice horská (Carex montana) a další.

jaterník podléška

Květy mnohých z nich se objevují již brzy na jaře, v době, kdy jsou stromy ještě bez listí a na zem tak dopadá dostatek slunečního světla. Jedněmi z prvních jsou hojné a nápadné květy jaterníků. Jsou většinou modré, ale najdou se i růžové nebo bílé, a určitě je nepřehlédnete.

kopytník evropský

Mnohem nenápadnější jsou květy jiné zajímavé rostlinky, kterou tu můžete také spatřit. Kopytníku evropskému (Asarum europaeum) se kdysi přisuzovaly kouzelné účinky a ve středověku patřil dokonce k nejproslulejším léčivům. Lidé ale jeho oddenek používali také jako jed na myši a krysy. Má kožovité, tmavě zelené a lesklé listy připomínající svým tvarem koňská kopyta. Tyto listy přetrvávají přes zimu až do jara do doby květu a jsou to jediné, čeho si běžný návštěvník lesa povšimne. Pod nimi, a často ještě pod spadaným listím, však bývá brzy na jaře schovaný jediný, nenápadný soudečkovitý květ, který je svrchu hnědý a zevnitř tmavě fialový. Nové listy sice vyrůstají také již záhy na jaře, ale v době květu jsou ještě malé. Celá rostlinka voní po kafru a má palčivou chuť, takže ji býložravci nechávají bez povšimnutí. Až se později vytvoří drobná černá semínka člunkovitého tvaru, roznesou je po okolí mravenci. Kopytník roste v listnatých lesích na stinných místech, kde je půda dost bohatá na živiny a kde není kyselá.

Buk nebo habr...
Buk a habr jsou dva druhy stromů, které si lidé často pletou. Některé rozdíly jsou patrné z následujících obrázků:
Na první pohled patrný rozdíl je v kůře obou stromů: zatímco kmen buku (obr. vlevo) má kůru hladkou, jednobarevně šedou, na kmeni habru (obr. vpravo) je patrná struktura.
kmen buku kmen habru
větvička buku s listem a bukvicí Na obrázku vlevo je větvička buku s listy (všimněte si jejich hladkého okraje) a s plodem - bukvicí. Bukvice jsou oblíbenou potravou různých lesních živočichů, dříve je však využívali i lidé. Mnohde na venkově je sbírali a sušili. Vylouskaná jádra byla chutná a ještě lepší prý byla, když je nejdřív upražili. Z bukvic se dokonce lisoval i olej, který se příjemnou vůní i chutí vyrovnal oleji olivovému.
Na obrázku vpravo je olistěná větvička habru (listy mají pilovitý okraj) a také jeho plod - oříšek. Tyto oříšky jsou velice lehké - na 1 kilogram by jich bylo zapotřebí asi 24 000. Naproti tomu habry mají ze všech našich stromů nejtěžší dřevo. olistěná větvička habru a jeho plod
Geologie...
Na dně údolí nad pramenem jsou v ostré rýze odkryty pěnovce (sladkovodní pórovité nesoudržné vápence) z poledové doby (holocenu). Ještě výše - až pod zatáčkou - můžeme na dně erozní rýhy spatřit velké balvany hnědých železitých druhohorních (křídových) nebo třetihorních pískovců často obohacených manganem, které sem byly zavlečeny vodou až z náhorní plošiny z okolí Slivence.