Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

    Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

11

Přírodní rezervace Chuchelský háj II

Chuchelský háj
Umístění zastávky: na rozcestí nad minizoo

Nové výsadby odděluje od původního lesního porostu cesta. Rozdíl je zřetelný ve stáří porostu, ale i v jeho skladbě.

Přirozený Chuchelský háj je složen převážně z dubu zimního s přimíšeným habrem a břekem s bohatým podrostem hájových bylin, zde na plošině je zejména nápadný

Ptačinec velekvětý
(Stellaria holostea)
ptačinec velekvětý

Na bývalých polích zalesněných v padesátých letech střídajícími se porosty dubu červeného a letního, borovice lesní, javoru klenu, modřínu evropského a lípy srdčité byl vybudován Lesní areál zdraví, kde je možné si zacvičit, pohrát i odpočinout. Tyto vysázené dřeviny sice dobře přirůstají, ale nikdy by za přirozených podmínek bez účasti lesníka netvořily v okolí Prahy souvislé porosty. Nové výsadby z nepůvodních dřevin jsou prakticky bez podrostu nebo zde rostou přetrvávající polní plevele. Bude trvat desetiletí, ne-li staletí, než se budou alespoň trochu podobat původnímu lesu.

Na následujících obrázcích jsou pro srovnání listy a plody různých druhů dubů. (Dub letní a dub zimní jsou naše původní dřeviny, dub červený pochází ze Severní Ameriky, ale byl u nás poměrně často vysazován.) Všimněte si, jak se navzájem liší.

dub letní dub zimní dub červený
Dub letní
(Quercus robur)

Čepel listu je na krátkém řapíku uťatá nebo srdčitě vykrojená ve dva lalůčky; žaludy jsou na dlouhých šťopkách.
Dub zimní
(Quercus petraea)

Čepel listu sbíhá na řapík klínovitě; žaludy jsou vždy přisedlé.
Dub červený
(Quercus rubra)

Laloky listů jsou špičaté, zářezy sahají sotva do poloviny čepele.
Nepůvodní lesy a biodiverzita
kostel sv. Jana Nepomuckého
Cestou ke kostelu sv. Jana Nepomuckého, vybudovanému v roce 1729 jako poděkování polského šlechtice, který se údajně ve zdejších lázních uzdravil, si můžete všimnout několika pasek s výsadbou borovice lesní, lípy a modřínu neuváženě vložených do dubového lesa. V blízkosti kostela můžete vidět pruh již starší výsadby (asi 80 let) smrku na místo dubového lesa, který v přímém sousedství stále roste. Vliv smrkové výsadby na půdu a bylinnou vegetaci je ve srovnání obou porostů zcela zřejmý. Zvláště na jaře druhová pestrost doubravy kontrastuje se suchým jehličím bez života pod uměle vysazeným smrkem. Tento kontrast vysoké druhové diversity (velkého počtu druhů) přirozené doubravy s nízkou diversitou umělých výsadeb se na naší trase několikrát opakoval a dokládá velký význam přirozených lesních porostů pro ochranu biodiverzity, dnes požadovanou v mezinárodních úmluvách.

Zachování biodiverzity je významné i z ekonomických důvodů. Pěstuje-li člověk na malé ploše hodně jedinců stejného druhu, pak se zvyšuje jejich zranitelnost - škůdce tu má ideální podmínky k rychlému namnožení. To je případ všech kulturních plodin na rozlehlých polích, ale i třeba lesů tvořených jen jedním druhem (monokultur) - např. smrkových. Ty jsou snadno napadány kůrovcem a často mu podléhají v obrovských kalamitách, jimž se pak člověk složitě a ne příliš úspěšně brání chemicky.

Kůrovci jsou poměrně početnou čeledí brouků. U nás jich žije více než sto různých druhů, ale nejznámější je lýkožrout smrkový - původce tzv. kůrovcových kalamit. Je velký jen asi 4 - 5 mm a pod kůrou napadených stromů vytváří charakteristické požerky. kůrovec