Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

    Naučná stezka

    Barrandovské skály - Chuchelský háj

13

Přírodní rezervace Homolka        

Přírodní rezervace Homolka
Umístění zastávky: u silnice z Velké Chuchle na Slivenec vinoucí se kolem Homolky, tam kde vpravo odbočuje málo znatelná pěšina

Zde vystupuje skalní kulisa zvrásněných spodnodevonských lochkovských vápenců, na jejichž bázi leží hranice silur - devon.

PR Homolka je velice cennou lokalitou se stepní vegetací. Ačkoliv je narušena z jižní strany dávnou těžbou vápence, zůstává plně hodnotným výskytištěm teplomilných druhů rostlin a na ně vázaných bezobratlých i drobných obratlovců (jedná se například i o velmi hodnotné území z hlediska výskytu motýlů - bylo jich tu zjištěno 742 druhů, z toho 24 tzv. indikátorů 1. stupně).

Vápence na tomto jihovýchodním svahu vrchu Homolka hostí velice cenná vápnomilná a xerotermní (sucho a horko snášející) společenstva. Nazývají se také skalní a travní stepi, protože sucho a výkyvy teploty silně omezují přirozený růst dřevin a vegetace je proto složená z bylin a trav a připomíná stepi v teplých a suchých částech Země.

Tvar vrchu Homolka umožňuje studovat i změnu mikroklimatu na svazích orientovaných k různým světovým stranám (dalším důležitým vlivem je hloubka půdního profilu):

Chráněné druhy
Některé druhy rostlin a živočichů jsou chráněné, protože jsou v přírodě vzácné, jejich výskyt je omezený a jsou ohrožené vyhubením. Chráněné jsou podle ustanovení zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a vyhlášky č. 395/92 Sb. Ve vyhlášce je uveden seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů - jsou zde rozdělené do tří kategorií ochrany na druhy ohrožené, kriticky ohrožené a silně ohrožené.

Způsoby ochrany
Praxe ukázala, že je třeba chránit nejen ohrožený druh jako takový, ale i jeho stanoviště, tj. místa, kde druh žije.

Ochrana stanoviště neznamená, že člověk na takové místo vůbec nesmí chodit a cokoliv tam dělat. Obzvlášť naše krajina tak, jak ji známe, existuje jen díky činnosti člověka. Bez něj by nebyla zdaleka tak pestrá, protože většina našeho území by byla pokryta lesy. Účelný způsob ochrany musí vždy vycházet z toho, o jaké stanoviště se jedná.

Pokud vzniklo v minulosti činností člověka - například pastviny - pak bude třeba je udržovat i nadále obdobným způsobem. Protože dnes již je zajištění pastvy v té podobě, jaká bývala běžná dříve, většinou nemožné, je nutné alespoň z bývalých pastvin periodicky odstraňovat nálety dřevin. (Na některých lokalitách - jako například i zde - ochrana přírody zajišťuje každoroční krátkodobé přepasení území smíšeným stádem ovcí a koz.). Jedná-li se o mokré louky, je zapotřebí je sekat, jako se to dělalo dřív - většinou ručně, protože do nich nejde vjet s těžkou technikou. Mnoho druhů je také citlivých na množství dusíku v půdě a hnojením je spolehlivě zlikvidujeme.

Problémem je také vstup lidí na stanoviště výskytu chráněných druhů. Bylo by výhodné, kdyby se každý mohl na taková místa podívat a chráněné druhy pozorovat v jejich přirozeném prostředí, ale vandalismus a příliš velká návštěvnost by je mohly snadno ohrozit. Jistě sami víte, jak vypadají trávníky, přes které si lidé zkracují cestu, a to je sešlap jen jedním z mnoha průvodních jevů nadměrné návštěvnosti.

I při nejpřísnější ochraně je každé stanoviště ovlivňováno činností člověka nepřímo - např. kyselými dešti, spadem z ovzduší...