Naučná stezka

    Povodím Botiče

2

PP Meandry Botiče

Botič v Hostivaři

Umístění zastávky: v ulici U břehu na kraji Hostivařského parku.

V těchto místech se dostáváte již přímo na území přírodní památky Meandry Botiče. Nejste ovšem na jeho začátku, ale přibližně v polovině jeho délky: začíná u hostivařské přehradní hráze a končí až u zámečku v Práčích. Obklopuje ho (ve dvou dílech) přírodní park Hostivař - Záběhlice.

Pro obyvatele Prahy je jméno Botič synonymem pro znečištěnou stoku. I když tomu tak nebylo vždy (viz text zastávky Hostivařská přehrada), stýská si na to už obecní kronika v době povýšení městyse Vršovic na město v roce 1902. Platí to pro poslední asi jednu třetinu jeho 33 km dlouhého toku. Pramení asi 6 km (vzdušnou čarou) JV od Průhonického parku, kterým protéká. Stav jeho vody je většinou dobrý (dík provedeným revitalizacím některých rybníků u Průhonic), zhoršuje se po průtoku obcemi, což po několika kilometrech jeho samočistící schopnost ještě znovu zvládne. Kvalita se výrazně zhorší po přibrání několika levobřežních potoků od Jižního města. Nad i pod Hostivařskou přehradou je voda označována jako velmi silně znečištěná. Přesto je zde možno občas ulovit i pstruha.

Jak je to možné? Znečištění vody je dáno charakterem a koncentrací hlavních rozpuštěných látek. Jejich množství, vzhledem k povolenému maximu se vyjadřuje ve třídách čistoty, od vody velmi čisté (I. třída) po velmi znečištěnou (V. třída). Celkově se pak dotyčný úsek toku charakterizuje podle ukazatele nejhoršího.

V tomto úseku Botiče je tímto ukazatelem množství dusitanů (NO2-: V. třída). Naopak nepatrný obsah těžkých kovů (Cu, As, Cd, Pb) je na úrovni I. třídy. Charakteristika BSK5 (biochemická spotřeba kyslíku) a index saprobity (podle přítomnosti indikátorových, různě citlivých živočichů) je na úrovni III. třídy. Chemická spotřeba kyslíku a obsah dusičnanů jsou na úrovni IV. třídy, ale množství rozpuštěného kyslíku odpovídá vodě čisté (II. třída). To umožňuje přežití i choulostivých druhů ryb, zanesených sem z horního toku. (Ukazatele jsou uvedeny podle odběrů v letech 1997-98).

Dále po proudu, při průtoku městskou zástavbou, se jakost vody dále zhoršuje. Botič ústí do Vltavy severně od Vyšehradu u železničního mostu, s posledními asi 700 m toku v zakrytém profilu.

Po zmínce o kvalitě zdejší vody může vzniknout otázka: proč tento úsek Botiče je přírodní památkou? Důvodem ochrany je přirozený celek neregulovaného meandrujícího toku s dobře zachovanými břehovými porosty s výskytem ohrožených druhů ptactva. Důležitá je také jeho funkce jako přirozené migrační cesty mnohých organizmů (tzv. biokoridor), které by jinak v izolovaných lokalitách byly podstatně více ohroženy.

Údolí vzniklo ve čtvrtohorách činností tekoucí vody - vymíláním a opětovným nanášením odneseného materiálu. Takový tok se klikatí, vytváří zákruty, ostrůvky a slepá ramena, tj. meandruje (viz též zastávku č. 9)

Tvorba meandrů

Břehové porosty jsou tvořeny olšinami a zbytky střemchové jaseniny. Břehy jsou zpevněny hlavně olší lepkavou, dále pak střemchou obecnou a jasanem ztepilým. Velkého vzrůstu dosahují topoly (topol černý) a vrby (vrba bílá, vrba košíkářská).

List olše

Z dřevin v nivě potoka roste ještě jilm vaz, jilm habrolistý, líska obecná, bez černý, javor mléč i javor klen, vrba jíva, lilek potměchuť. Místy se uchytil hloh jednoblizný, růže šípková a brslen evropský.

Mezi zavlečené invazní druhy patří trnovník akát, kustovnice cizí, pámelník bílý, javor jasanolistý, loubinec pětilistý, zlatobýl kanadský, netýkavka malokvětá a křídlatka japonská.

V jarním aspektu v bylinném patře převládá orsej jarní, pižmovka mošusová, rozrazil břečťanolistý, česnáček lékařský. Později kvete ptačinec hajní, hluchavka skvrnitá i hluchavka bílá, kuklík městský, vlaštovičník větší, šťavel kyselý.

Křídlatka japonská
Křídlatka japonská

Dále se hojně vyskytují byliny vysokého vzrůstu: krabilice zápašná, bodlák kadeřavý, bršlice kozí noha, čistec lesní, krtičník uzlovitý, kopřiva dvoudomá, děhel lesní, kostřava obrovská, lopuch plstnatý, šťovík tupolistý, kerblík lesní, pýrovník psí, bolševník obecný, krabilice mámivá. Vtroušeně pak vyrůstá kapraď samec i pnoucí se chmel otáčivý a opletník plotní.

Na levém břehu potoka místně tvoří porosty devětsil lékařský. Louky zanikají nekosením a náletem dřevin.

Přírodní prostředí se stalo útočištěm celé řady ptačích druhů. Od časného jara bude naši cestu provázet zpěv hojných kosů, drozdů, pěnkav a sýkor koňader. Navíc tu zastihneme zvonka i zvonohlíka, šoupálka krátkoprstého, konipasa bílého, červenku, budníčka menšího, pěnici slavíkovou i střízlíka. Můžeme uslyšet snubní kulomet i rozvážné tesání strakapouda velkého a hvízdání žluny zelené.

Kolem vody lze pozorovat některé obojživelníky, např. skokana hnědého a ropuchu obecnou. Pod hladinou tu rybáři zaznamenávají odolnější druhy ryb, jako je karas a lín, ale vyskytnou se zde i druhy náročnější, zanesené z horních částí toku - menší kusy projdou přehradní výpustí neporaněny (viz zastávka č. 4).

Pozorováním zde byli zjištěni drobní savci – myšice křovinná, rejsek obecný, bělozubka šedá, hraboš polní.

Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2008.
Poslední aktualizace: 30.12.2013