Naučná stezka

    Prokopské údolí - Butovickým hradištěm

4

Vyhlídka na Hemrovy skály

Hemrovy skály
Umístění zastávky: na severozápadním okraji plošiny, na místě s výhledem přes údolí na Hemrovy skály.

V okolí zastávky vycházejí na povrch vápence, které se usazovaly na dně prvohorního moře na rozhraní siluru a devonu. Hemrovy skály na protějším svahu jsou budovány staršími vulkanickými horninami, které v siluru před asi 423 milióny let vyvřely na mořské dno a vytvořily podmořskou sopku, jejíž vrchol pravděpodobně dosahoval až k mořské hladině. Vzniku sopky předcházel eruptivní vznik asi pět kilometrů dlouhé a jen několik metrů široké přívodní pukliny, kterou na povrch mořského dna proudila láva a rychle se ochlazovala při styku s mořskou vodou. Několikrát po sobě následovaly erupce doprovázené vyvrhováním sopečného popela a kusů lávy a hornin z přívodní pukliny, vždy ukončené výlevem lávy. Z geologického mapování vyplynulo, že Hemrovy skály tvoří pouze jižní svah sopky, jejíž celková délka byla asi 5,5 km, šířka kolem 2 km a výška nad mořským dnem kolem 200 – 300 m. Celková hmota vulkanických vyvrženin byla odhadnuta zhruba na 1 km krychlový. Vulkanické horniny, zejména sopečný popel, byly rozplavovány mořem a jsou obsaženy i v horninách, které se usazovaly dlouho po vzniku sopky v jejím širokém okolí. Podmořská sopka změlčila dno silurského moře a umožnila tak život a rozvoj mnoha druhů živočichů po celé silurské období. Svědčí o tom četná naleziště zkamenělin, proslulá svým bohatstvím po celém světě.

Hemrovy skály
Kresba Jana Hory

Sopečné lávy jsou v současné době velmi nepříznivým podkladem pro růst rostlin, jsou silně drobivé a málo udrží vodu. Rychlý povrchový odtok vody, splach zvětralin a humusu, rychlý výpar srážkové vody a velké kolísání teplot vytvářejí na jižně orientovaných svazích extrémní podmínky, které snáší jen málo druhů rostlin, hub a živočichů. Výsledkem je skalní step až polopoušť, kde jen část povrchu skály kryjí jednotlivé trsy trav, drobné polodřevnatějící keříčky mateřídoušky, devaterníku šedého, tařice horské a jiných. V zimě jsou nápadné mechy a lišejníky.

Devaterník šedý
Devaterník šedý – Helianthemum canum (L.) Baumg. Je drobný, 10 – 20 cm vysoký, polokeř, od spodu hojně větvený. Listy má na rubu běloplstnaté. Kvete žlutě od května do června v řídkých hroznech. Roste roztroušeně na výslunných stráních a skalách s vápnitými horninami.
Kresba: Jan Hora
Osívka jarníLomikámen trojprstýPenízek prorostlý
Osívka jarní – Erophila verna (L.) DC. Nizoučká, 5–15 cm vysoká ozimá rostlinka, rostoucí na sušších zvláště písčitých stanovištích, na skalách. Kvete malými bílými kvítky od února do května. Jednoletá s přízemní růžicí eliptických listů, lodyhy jsou bezlisté.
Kresba: Jan Hora
Lomikámen trojprstý – Saxifraga tridactylites L. Druhové jméno drobné, nanejvýš 18 cm vysoké jednoleté rostlinky (což je mezi lomikamenovitými vzácnost) upozorňuje na tvar trojzubých a trojlaločných listů. Bylina nevytváří žádné vytrvalé listové růžice ani polštáře. Její spodní listy, v době květu (od dubna do června) uvadající, jsou jen na spodu tenké chudě větvené, většinou načervenalé lodyhy růžicovitě nahloučeny. Lodyha je poseta žlázkami.
Kresba: Jan Hora
Penízek prorostlý – Thlaspi perfoliatum L. je 10–20 cm vysoká sivozelená ozimá bylina s téměř celokrajnými ouškatě objímavými lodyžními listy. Dosti hojný druh na výslunných stráních, úhorech a vápnitých polích.
Kresba: J. Hora

Život zde bují jen částečně na jaře, kdy volné plošky porůstají drobné jednoleté rostliny jako je osívka jarní, penízek prorostlý, plevel okoličnatý, rozrazil časný a rozrazil Dillenův, v některých létech i chráněný lomikámen trojprstý. Protože svah Hemrových skal je jen málo přikryt vegetací, vyniká nápadně tmavá barva sopečných láv. Severně orientovaný svah nad údolím Jinonického potoka je klimaticky méně extrémní, jsou zde menší výkyvy teplot a vlhkosti, proto i rostlinstvo je bohatší a má větší pokryvnost. Je tu pěkně vyvinut ekosystém pěchavy vápnomilné a devaterníku šedého a podařila se zde i výsadba dřevin, bohužel opět nevhodných jehličnatých druhů, které budou postupně vyměňovány.

Pěchava vápnomilná – Sesleria caerulea (L.) Ard. Roste v Českém krasu na vápnitých horninách na vlhkých západních a severních svazích. Její hlavní těžiště výskytu v současnosti je v horském a subalpinském pásmu a její výskyt v Českém krasu je pozůstatkem jejího dřívějšího většího rozšíření v chladných obdobích čtvrtohor (glaciální relikt).
Kresba: J. Hora
Pěchava vápnomilná a plevel okoličnatý
Plevel okoličnatý – Holosteum umbellatum L. Nízká ozimá bylina se sivozelenými listy, roste na úhorech, rumištích. Kvete od března do dubna.
Kresba: J. Hora

Hustě trsnatá tráva pěchava vápnomilná roste v Českém krasu na vápnitých horninách vlhkých západních a severních svazích. Kvete od března do května, laty má klasovitě stažené, válcovité, nápadně ocelově modré. Listy jsou na okraji zřetelně bledší. Její hlavní těžiště výskytu v současnosti je v horském a subalpinském pásmu. Výskyt v Českém krasu je pozůstatkem jejího dřívějšího většího rozšíření v chladných obdobích čtvrtohor. Mluvíme o glaciálním reliktu.

Houba hvězdovka Pouzarova


Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2005.
Poslední aktualizace: 30.12.2013