Naučná stezka

    Prokopské údolí - Butovickým hradištěm

5

Nad koupalištěm

Pohled na prostor bývalého koupaliště
Umístění zastávky: na jižním okraji plošiny u zbytků příčného valu

Stojíme nad kaňonem Dalejského potoka, hlubokého v těchto místech téměř 70 metrů. Na jeho dně, několik desítek metrů od soutoku Prokopského potoka s Klukovickým, naproti železničnímu mostku jednokolejky řeporyjské trati do Berouna, stávalo Klukovické koupaliště, ve své době hojně využívané rekreanty. Po výstavbě sídliště na Velké ohradě bylo uzavřeno a časem zlikvidovány i staré cihlové kabiny tohoto dříve prosperujícího zařízení. Hlavním důvodem jeho likvidace byla zhoršená kvalita vody.

Svah kaňonu Dalejského potoka

Skalní stěny prudkého svahu kaňonu Dalejského potoka jsou tvořeny mocným souvrstvím devonských vápenců (zlíchovské vápence), které se usadily na dně prvohorního moře zhruba před 390 až 400 milióny let. Vápence obsahují shluky šedých rohovců. V době, kdy se na dně moře usazovaly, dostalo se území Čech do rovníkové oblasti a v některých místech začaly na dně moře vznikat korálové a řasové útesy. Po usazení vápenců s rohovci se na dně devonského moře usazovaly sedimenty, z nichž později vznikly zpevněním šedavě zelené břidlice (dalejské břidlice), které je možno vidět místy přímo ve dně Dalejského potoka nebo na protějším svahu Dalejského háje. Kaňon Dalejského potoka vznikal v období posledního jednoho miliónu let historie Země.

Ostřice nízká – Carex humilis Leysser
Nízká (5 – 15 cm), hustě trsnatá vytrvalá travina ostřice nízká, roste zvláště na vápencovém podloží. Kvete od března do května, lodyhy má mnohem kratší než listy, jejichž pochvy jsou nachově hnědé a roztřepané. Je hojným a typickým druhem skalní stepi.
Kresba: Jan Hora
Ostřice nízká

Na strmých svazích pod námi se rozkládá jedna z nejcennějších částí rezervace, vápencová skalní step. Nízké trávníky tvoří kostřavy, kavyly, smělky, sveřep přímý, ostřice nízká, válečka prapořitá s četnými ozdobně kvetoucími bylinami (koniklec luční český, oman srstnatý, bělozářka liliovitá, čistec přímý apod.) a drobnými keříčky jako je devaterník šedý, mateřídouška panonská, mochna písečná a mnoha dalšími. Jsou to druhy s různým typem rozšíření, buď druhy subkontinentální, relikty z ranné doby poledové, ze starého holocénu, nebo druhy submediteránní, které se do střední Evropy rozšířily při pozdějším oteplení klimatu.

Příklad vzájemného soužití mezi živočichy můžeme najít u typického obyvatele stepí sysla obecného (Citellus citellus), který se v Prokopském údolí dosud vyskytuje, i když dříve byly jeho populace mnohem početnější. V jeho norách a hnízdech žijí některé druhy brouků, např. malý chrobák Onthophagus vittulus (skutečná velikost 7 mm), ale i další druhy brouků z čeledi drabčíkovitých.

Sysel obecný a chrobák Onthophagus vittulus
Sysel obecný – Citellus citellus - a chrobák Onthophagus vittulus
Kresba: Jan Hora
Slepýš křehký – Anguis fragilis
Kresba: Jan Hora
Slepýš křehký

Častým obyvatelem skalní stepi je slepýš křehký (Anguis fragilis). Na první pohled se podobá hadovi, ale ve skutečnosti je to ještěr, jehož končetiny zakrněly. Měří 30–40 cm. Je aktivní večer a v noci. Živí se slimáky a žížalami, které se pohybují velmi pomalu, takže rychlé nohy nepotřebuje. Konzumuje ovšem také pavouky a hmyz. Rád se vyhřívá na sluníčku, pokud má v blízkosti jistý úkryt. Rozmnožuje se od dubna do května. V říjnu se stahuje do zimního příbytku a objevuje se opět až v březnu, když slunce zahřeje zem.

Skalní stepi byly při horní hraně nevhodně zalesněny trnovníkem akátem. Tyto porosty nechala státní ochrana přírody postupně odstranit a na jejich místo jsou vysazovány duby. Dříve však musí být přebytečné dusíkaté látky, nahromaděné pod akátovým porostem hlízkovými bakteriemi na kořenech akátu, spotřebovány nitrofilními rumištními druhy rostlin jako je například kerblík lesní, ostropes trubil a měrnice černá. Teprve po několika letech bylo možné začít s rekonstrukcí teplomilné doubravy, která kdysi na místě akátin rostla.

Měrnice černá – Ballota nigra, hluchavkovitá vytrvalá bylina, vysoká až 100 cm. Lodyhy a dlouze řapíkaté listy v lichopřeslenech jsou chlupaté. Květy namodrale červené, kvetoucí od dubna do července.
Kresba: Jan Hora
Měrnice černá
 
Prvosenka jarní – Primula veris L.
Kresba: Jan Hora
Prvosenka jarní

Při pohledu do údolí vidíme černající se vchody do krasových jeskyň. Byly v nich nalezeny stopy osídlení pravěkými lidmi, datované do období mesolitu 8000 až 5000 let před Kr.

Směrem k Hlubočepům je nápadný rozdíl ve vegetaci jižních osluněných svahů a severních stinných svahů. Vegetace citlivě odráží mikroklimatické rozdíly obou stanovišť – severní svahy jsou totiž chladnější a vlhčí, a jsou proto zarostlé přirozeným listnatým lesem. Stinné skály též porůstá odlišný ekosystém než skály výslunné. Nalézáme zde ekosystém prvosenky jarní a pěchavy vápnomilné. Jeho poměrně chladné mikroklima dokládá i to, že se tu dosud udržel lomikámen vyvýšený (Saxifraga hostii Tausch), introdukovaný před více než sto lety z Alp.

Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2005.
Poslední aktualizace: 30.12.2013