Naučná stezka

1

Úvodní

Bývalý dům oborníka (foto H. Klonfarová)
Umístění zastávky: poblíž jihozápadního rohu domu oborníka při cestě od Libocké brány k letohrádku Hvězda

Území dnešní Obory Hvězda k sobě přitahuje pozornost od prehistorické doby. Území obory tvořil svah a plošina nad původním osídlením okolo Litovického potoka. Vykopávky v okolí probíhaly od konce 19. stol, zatím poslední byly z r. 2004 za spodní zdí obory a ukázaly, že jsou zde nejbohatší nálezy z doby halštatské. Převládají zde nálezy nádob s lineární keramikou, byla odkryta i řada půdorysů staveb a hrobů.

Praha - Liboc, výzkum z roku 2004. Mělký oválný příkop, pravděpodobně ohraničující obytný areál s lineární keramikou
(foto J. Turek)
Vykopávky z r. 2004
Praha - Liboc, výzkum z roku 2004. Sídlištní jáma se skladem použitých drtidel na obilí
(foto J. Turek)
Sídlištní jáma s drtidly obilí
Praha - Liboc, výzkum z roku 2004, dětský pohřeb v blízkosti předpokládané stavby dlouhého domu
(foto J. Turek).
Dětský pohřeb
Halštatské vykopávky
Haštalské vykopávky
Liboc 2. Nálezy staré lineární keramiky z objektu č. 1/II
(podle H. Olmerové a I. Pavlů)
Keramické nálezy
Liboc 2. Keramické nálezy lineární keramiky z objektu č. 1/79
(podle J. Havla a J. Rulfa)
Keramické nálezy
Praha - Liboc, objekt 1/79. Bombovitá nádoba kultury s lineární keramikou s plochými kruhovými pupky a řadami prstových vrypů, tzv. špetka
(podle J. Havla a J. Rulfa)
Bombovitá nádoba kultury s lineární keramikou

Na místě předpokládaného pohanského obětiště nad Litovickým potokem vznikla nejdříve na hraně svahu nevelká tvrz. První písemnou zmínkou o tomto území je darovací listina Boleslava II., zvaného Pobožný, z roku 993, kterou byl lesem zvaným Malejov spolu s dvorem Hluboc (dnešní Liboc, pojmenováno je vzhledem k poloze pod Bílou horou) a okolními pozemky obdařen tehdy nově založený břevnovský benediktinský klášter, který byl posvěcen sv. Vojtěchem (Slavníkovcem) 14. ledna 993. Prvním opatem se zde stal Anastasius. Zde na místě původního kostela z let 984-988 byla, jak se dozvídáme z listiny z 8. října 1045, založena trojlodní bazilika s kryptou pod západním chórem. Krypta byla objevena při vykopávkách.

Předrománský relikviář z Břevnovského kláštera
Předrománský relikviář
Pouť ke sv. Markétě. Dobové vyobrazení z 19. stol.
Pouť ke sv. Markétě

V historických údajích je vzpomínána svatomarkétská pouť 13. července 1262, kdy bylo konáno prosebné procesí za déšť s ostatky sv. Markéty do Břevnovského kláštera. Když došli poutníci do chrámu, skutečně se spustil déšť. Událost pak byla každoročně oslavována poutí s dopolední bohoslužbou v břevnovském chrámu, odpoledne pak slavností v blízkém lese Malejově, jehož součástí bylo území dnešní obory Hvězda. Sv. Markéta, kterou vidíme na barokním obraze Jana Petra Molitora, je světicí z raných dob křesťanských. V husitských válkách byl majetek Břevnovského kláštera, tedy i území dnešní obory Hvězda, zabaven Pražany, kterým vlastnictví potvrdil i Zikmund Lucemburský, Jiří PoděbradskýVladislav II. Jagellonský.

Obraz pouti ve Hvězdě, Barvitiův obraz z r. 1860
Obraz pouti ve Hvězdě, Barvitiův obraz z r. 1860

Teprve v roce 1492 Břevnovský klášter vykupuje svůj bývalý majetek od Pražanů a s ním i dvůr a pozemky v Liboci, včetně lesa Malejova. Začátkem 30. let 16. stol. zakládá Ferdinand I. Habsburský, který byl od roku 1526 českým králem, v prostoru lesa Malejova Novou oboru. K Nové oboře bylo od Prahy v té době dubové stromořadí, které vedlo nedaleko Břevnovského kláštera. Obora je v té době ohrazena dřevěným plotem. Od roku 1541 se začíná postupně nahrazovat původní dřevěný plot kamennou zdí. V roce 1547 se stává místodržícím v českém království Ferdinand Tyrolský, druhorozený syn Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. V roce 1548 získává od libockého záduší další pozemky v údolí Litovického potoka, které připojuje k oboře, a zřizuje na nich louku a rybník. V červnu roku 1555 pokládá ve zdejší Nové oboře základní kámen letohrádku. Zároveň se stavbou loveckého zámku se pod ním buduje okrasná zahrada (nikdy nebyla dobudována), ve které se staví míčovna na způsob jedenácti arkádami otevřené sala terreny, sloužící později za stáje pro koně. V jihozápadním nároží pak je studna, poblíž zámku byla osazena voliéra, v terénní depresi po těžbě kamene u letohrádku se staví samostatný objekt kuchyně a budovy pro služebnictvo. Později byl objekt hájovnou čp.86.

Libocká brána 19. stol.
Libocká brána 19. stol.

V roce 1557 dal Ferdinand Tyrolský kopat základy a dále stavět oborní zeď svými dvořany, jak uvádí ve svých pamětech Pavel z Korkyně, jeden z nich. V roce 1558 je vzpomínána první dvorská slavnost ve Hvězdě, v roce 1563 byla obora svědkem korunovačních slavností Maxmiliána II. (1527-1576), který se vlády ujal po otcově smrti. Korunovace budoucího českého krále proběhla 20. září. V roce 1563 patrně končí dostavba oborní zdi. Obora měla zpočátku pouze Libockou bránu, která ji spojovala s Pražským hradem. Později roku 1574, kdy dochází k bourání části ohradní zdi O. Avostalisem, byla proražena i brána proti Bílé hoře. Nejmladší je brána Břevnovská, též Svatomarkétská, která byla postavena až v roce 1723 dvorním stavitelem Jakubem Canavale. V roce 1563 byly v oboře pořádány hony, hostiny, politická a diplomatická jednání se zástupci evropských, především německých zemí.

Vedle slavných období Hvězdy, kdy zde byly konány slavnosti, jednání a hony, byla i období, kdy zde tábořilo vojsko, obora byla ničena kácením stromů a devastací staveb. V květnu 1608 v oboře tábořilo císařské vojsko z Moravy a Slezska, povolané Rudolfem II., které zde formoval Tilly proti Matyášovi, který táhl z Moravy na Prahu. V roce 1611, po konspirativním plánu Rudolfa II. s bratrancem Leopoldem, zde drancovali pasovští. 8. listopadu 1620 byla Hvězda přímým dějištěm bitvy na Bílé hoře. V roce 1639 Švédové pod vedením generála Bannera odtud marně obléhali Prahu. Tábořili i v oboře. Obora se ocitla pod palbou děl bránících se císařských vojsk. V roce 1648 Švédové pod vedením Königsmarka dobývali Prahu. Hvězda byla zpustošena, tentokrát nejhůře v její dosavadní historii. Byla stržena a odvezena i měděná střecha letohrádku, lup byl odvážen Švédy z Prahy na vorech. Obležení ukončil 24. října 1648 vestfálský mír, Švédové zůstávají však v oboře i po vestfálském míru a kácejí stromy nejen v oboře, ale i okolo.

V roce 1740 bavorský král Albrecht táhne od Zbraslavi na Prahu a usazuje se ve Hvězdě. Byl tu jen jeden den, ale všechna zvěř byla postřílena a obora zpustošena.

V roce 1741 v oboře tábořila spojená francouzská vojska. Po dobytí Prahy se bavorský kurfiřt Karel nechal korunovat českým králem. Obora byla zpustošena, mnoho stromů smýceno. V roce 1742 pak byla obora zpustošena francouzským a bavorským vojskem. Velké části obory byly odlesněny, jen ve dvou alejích bylo odstraněno 2700 stromů. To, co ponechali v oboře Francouzi, dali pro obyvatelstvo měst pražských se svolením komory zpracovati a odvézti pražští primátoři se staroměstským primátorem Šaškem v čele. Následně proběhly i nové výsadby stromů. U Libocké brány se vysazují jírovce. Byla vykácena i stará dubová alej od Pražské brány k Vypichu a ku Praze. V roce 1757 zde byl hlavní stan pruského krále Fridricha II. Velikého při obléhání Prahy. Hvězda byla svědkem krvavé bitvy při stahování pruských vojsk z Prahy po porážce u Kolína (18. června). Stromy v oboře byly téměř vykáceny, Prusové zde káceli stromy po šest týdnů. Na rozkaz císaře Josefa II., který r. 1779 oboru navštívil, připadl letohrádek rakouskému vojenskému eráru a byl proměněn v prachárnu. Vzhledem k novým bezpečnostním pásům kolem prachárny proběhlo v okolí letohrádku opětovné kácení stromů do vzdálenosti 60 kroků od něj, aby při bouřích nehrozil výbuch skladiště. Z tétož důvodu nesměl dozorce obory (Anseher), dosazovaný nejvyšším lovčím a ne již stavebním úřadem ve Hvězdě, střílet drobnou zvěř. Do obory byl opět zakázán vstup.

Obraz domu oborníka od Antonína Puchemy z doby kolem r. 1820
Obraz domu oborníka z r. kolem 1820
Plánek okolí domu oborníka s Libockou bránou z r. 1840
Plánek okolí domu oborníka s Libockou bránou z r. 1840
Plánek z r. 1880. Okolí domu oborníka se sadem a parkovou úpravou okolo zahradní restaurace
Plánek okolí domu oborníka z r. 1880

V roce 1910 zámecká správa vydala zákaz svatomarkétských slavností za souhlasu tisku i veřejnosti, když škody v oboře těmito slavnostmi stávaly se stále většími od neukázněného obecenstva. V září 1938 obora je uzavřena pro veřejnost, při mobilizaci se zde ubytoval vojenský telegrafní prapor, který zde také konal cvičení. Poté byl zde svod koní z celých Čech trvající 3 dny. Tábořením vojska i koní byly poničeny zvláště trávníky. V letech druhé světové války byla obora poškozena výstavbou vojenských krytů pro 2000 příslušníků oddílů SS, u Libocké brány byla několik měsíců opravna vojenských vozidel v 30 m dlouhé přízemní budově. Němci byli ubytováni načas i v letohrádku. Opravené vozy byly zkoušeny v lipové aleji, čímž byla poškozována nejen cesta, ale i blízké porosty. Po odjezdu Němců 5. 5. 1945 převzala objekt revoluční garda. V témže roce zde několik týdnů táboří sovětská armáda s několika tisíci koní a velkým počtem hovězího dobytka, určeného pro její zásobování. Tuto armádu vystřídala motorizovaná divize československého vojska z anglické armády, která zaplnila všechny cesty vozy a značnou část lesních porostů stany. Samotný letohrádek obsadil vozatajský oddíl generála Svobody, který přišel do Prahy se sovětským vojskem, u letohrádku si zřídili polní kuchyni, koně měli ve sklepě letohrádku.

Poté bylo nutné zajistit úklid v oboře po tábořících vojskách, úpravy poškozených trávníků, cest, porostů, odklizení odpadků a hnoje. Proběhla úprava prostoru u pražské brány, podél středního prospektu zřízena na části pod porostem cesta ve stínu stromů, brigádnicky byly upravovány cesty i v jiných částech obory.

Už v roce 1946 se zde konala lesní slavnost k týdnu propagace veřejného významu lesů. V letohrádku Hvězda bylo 2. září 1951 ke 100. výročí narození spisovatele otevřeno muzeum Aloise Jiráska, později zde bylo zřízeno i muzeum Mikoláše Alše. Obě expozice zde byly do doby rekonstrukce letohrádku v 90. létech 20. stol. V roce 1955 podle hradního architekta prof. P. Janáka bylo rekonstruováno giardinetto před královským letohrádkem.

Při budování vojenského tábora na Vypichu před spartakiádou v r. 1960 byl objeven hromadný hrob vojáků padlých na Bílé hoře. V roce 1962 areál bojiště, letohrádek a obora byly 30. března vládou vyhlášeny za národní kulturní památku.

V roce 1974 proběhlo odhalení a restaurování 28 nástěnných kreseb v interiéru letohrádku. (Velmi cenná je nástěnná malba v patře ze 17. stol. zachycující barokní krov letohrádku.) Po dílčích opravách a restaurování bylo přikročeno k rozsáhlejším stavebním opravám letohrádku, ty trvaly po etapách až do roku 2000. V letech 1986 - 1992 byla provedena výměna střešní krytiny, prejzy nahradila měď, výměna oken s okenicemi a rekonstruován byl i obvodový plášť letohrádku. V současnosti je správcem objektu Památník národního písemnictví. V letohrádku je stálá výstava o jeho historii s dobovými předměty a pravidelně se zde konají příležitostné výstavy. Snaha je především o postupné zpřístupňování fondů Památníku i o kulturně společenské prezentace.

Během posledního desetiletí probíhá oprava obvodové zdi obory z původního materiálu – pískovce. V roce 2004 byla vyklizena zahrádkářská osada na místě bývalé zahrady oborníka a byla dokončena i oprava domu oborníka u Libocké brány. Dům byl uveden do stavu inspirovaného podobou z 19. stol.

Zpět na začátek stránky
 
Další zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2007.
Poslední aktualizace: 30.12.2013