Naučná stezka

2

Staré dubové porosty a hospodaření v lese

Umístění zastávky: U cesty mezi Libockou a Břevnovskou bránou
Lesní hospodářství ve Hvězdě do první světové války

Území dnešní Obory Hvězda je poprvé zmiňováno v darovací listině Boleslava II. Pobožného z roku 993, kterou byl obdařen tehdy nově založený břevnovský benediktinský klášter lesem zvaný Malejov spolu s dvorem Hluboc (dnešní Liboc) a okolními pozemky. Při svatomarkétské pouti 13. července 1262, kdy bylo konáno prosebné procesí za déšť s ostatky sv. Markéty do Břevnovského kláštera, se skutečně spustil déšť, když došli poutníci do chrámu. Tato událost pak byla každoročně oslavována poutí s  dopolední bohoslužbou v břevnovském chrámu, odpoledne pak slavností v blízkém lese Malejově, jehož součástí bylo území dnešní obory Hvězda. V husitských válkách byl majetek Břevnovského kláštera, tedy i území dnešní obory Hvězda, zabaven Pražany, kterým vlastnictví potvrdil i Zikmund Lucemburský, Jiří PoděbradskýVladislav II. Jagellonský. Teprve v roce 1492 Břevnovský klášter vykupuje svůj bývalý majetek od Pražanů a s ním i dvůr a pozemky v Liboci včetně lesa Malejova.

Na podzim roku 1556 po předchozím kácení stromů (přes 10 000 stromů), které ustoupily staveništi letohrádku, se vykopávaly pařezy, aby se pláň kolem nové stavby připravila pro budoucí výsadby. Koncem 17. a začátkem 18. století se opět v oboře kácelo. Vyžadovala to nová úprava cest, zřízení nových cest, obnovení a rozšíření dalších cest dle zásad francouzské plošné zahrady, zde s výplní vysokých lesních porostů.

Z roku 1723 pochází plán Fr. Ant. Leopolda Klosse, na něm je vyobrazen systém alejí ve tvaru hvězdy. V oboře jsou dle plánu pouze listnáče, převládá dub, i na severovýchodě a východě za oborní zdí je uváděn dubový les, což odpovídá přirozenému složení lesních porostů v daném lesním typu.

Klossova mapa z r. 1723 zobrazuje porosty ve Hvězdě, pole u domu oborníka.
V této době jsou ve Hvězdě listnaté porosty, zcela převládá dub a ještě existuje dubový les podle cesty od Břevnovské brány ke klášteru sv. Markéty.
Klossova mapa z r. 1723

V roce 1740 je uváděna první výsadba jírovců v oboře.

V letech 1741 a 1742 obora byla zpustošena francouzským a bavorským vojskem. Velké části obory byly odlesněny. Jen ve dvou alejích bylo odstraněno 2700 stromů. To, co ponechali v oboře Francouzi, dali pro obyvatelstvo měst pražských se svolením komory zpracovati a odvézti pražští primátoři se staroměstským primátorem Šaškem v čele. Následně proběhly i nové výsadby stromů. U  Libocké brány se vysazují jírovce. Byla vykácena i stará dubová alej od Pražské brány k Vypichu a ku Praze.

První pěstební zásahy do lesa jsou zmíněny 1743, kdy stavební písař J. J. Dienebier shledává nedostatek stromového dorostu a snaží se mu odpomoci založením dvou ohrazených školek, v nichž převládal dub, který převládal v oborních porostech. Po zpustošení obory v předchozích letech se přistoupilo k obnovám porostů. Na půdorysném plánu obory zachytil tyto práce stavební písař J. H. Dienebier. Podle textů na plánu jde především o vysazování a síji dubu a buku. Na podzim 1743 zdejší oborník zapsal, že na jaře vyseté žaludy, bukvice a semena lip do rýžek byly sežrány myšmi, které se po táboření vojska v oboře silně rozmnožily. Za slezské války v roce 1744 v  oboře tábořilo pruské vojsko Fridricha II. Velikého s 80 000 muži, dvě noci pobyl v letohrádku. Dle oborníkových zápisků zašly i předtím v minulém roce vysazené sazenice jedle a semenáče různých druhů listnáčů z podzimního výsevu, k tomu jistě přispělo táboření vojsk. Je to první záznam o jehličnatých dřevinách ve Hvězdě. V témže roce byly před obytnou budovou správce vysazeny čtyři skupiny jírovců ze 24 ks stromků. Vysazeno bylo také 12 ks dubů, ty však později zašly. Rok nato (1745) dle oborníkových zápisků vzešla pěkně semena smrků, borovic, jedlí a modřínů, ale následkem odvodu peněz nemohly být okopávány a ošetřovány. Na podzim byly dovezeny dvě měřice žaludů z Brandýsa a 29. října bylo započato s jejich výsevem. V roce 1746 bylo velké sucho, oborník píše, že zašly četné na jaře vysázené smrky, jedle, borovice, mladší duby, obyčejné i červenolisté buky, břízy i další druhy sazenic. Mnoho porostů ožraly housenky, bylo i málo lesních semen. Rok nato v r. 1747 byla výsadba jírovců z r. 1740 v tomto roce vylepšena. Hlavní stan při obléhání Prahy v roce 1757 zde měl pruský král Fridrich II. Veliký. Hvězda byla svědkem krvavé bitvy při stahování pruských vojsk z Prahy po porážce u Kolína (18. června). Stromy v oboře byly téměř vykáceny, Prusové zde káceli stromy po šest týdnů. Po roce 1757 byla obora pozvolna zase zalesňována síjí i sadbou, zvěř se sem již nevrátila, zámecké hejtmanství oboru otevřelo širší veřejnosti. Z tohoto období pochází dnešní nejstarší stromy v oboře, což bylo prokázáno dendrochronologickou studií z r. 2003.

Mapa z r. 1744 po odchodu francouzských vojsk zachycuje provedené lesní práce, síje žaludů a další pěstební práce.
Mapa z r. 1744

V roce 1760 umírá nejvyšší lovčí hrabě Leopold Kinský a stavební úřad usiluje o návrat dřívějších poměrů, ale neúspěšně. Obory dostává opět nejvyšší lovčí hrabě Josef Kinský. Stavební úřad připomíná v jednom ze spisů z r. 1773, že by snad lépe bylo platiti nejvyššího lovčího z příjmů stavebního úřadu, než ho ponechat v užívání obor. Za tak špatné bylo považováno jeho hospodaření.

Fr. Bretschneider zhotovuje v roce 1775 pro stavební úřad podrobný plán Hvězdy s uvedením kultur a výměr. Na rozdíl od předchozího plánu Klossova zde již částečně mizí typické hvězdovité uspořádání alejí, na některých z nichž jsou nyní nová příležitostná pole (Neu angelegte Felder). Je zde také oborníkova zahrada se stromy. Je tu také vyznačen lom, v dolní části pak vyschlý rybníček (Ausgetroknetes Teuchl).

V roce 1779 navštěvuje při inspekční cestě Hvězdu císař Josef II. a na jeho příkaz byl letohrádek svěřen vojenskému eráru a proměněn v prachárnu (1780). Okolo letohrádku byly vykáceny stromy do vzdálenosti 60 kroků a dozorci obory, kterého nyní jmenoval nejvyšší lovčí, bylo zde zakázáno střílet zvěř.

V roce 1792 oboru prohlédli lesní znalci. Následně v průběhu devadesátých let probíhala postupná těžba a prodej dřeva. V tomto roce to bylo za několik dutých dubů a přerostlých bříz utrženo 32 fl., poté se dražby konaly takřka každoročně. Část dříví bývala ponechána stavebnímu úřadu ke stavebním účelům. V roce 1797 pak gubernium nařídilo vyčištění a úpravu procházkových cest, opatřeny byly stromky a keře k jejich vroubení živými ploty (Spaliere), hradnímu zahradníkovi bylo uloženo provésti zde některé okrasy, m.j. i dřevěné a kamenné lavičky na význačných místech. Byly proraženy nové cesty, aby pěší i jezdci nekřižovali zbytečně lesem, mezi vysazovanými sazenicemi je už i topol, jírovec maďal a akáty. Tím byl dán základ k vybudování libosadu podle tehdejších představ.

V oboře v roce 1820 byla proražena větší cesta, z této těžby bylo prodáno více dříví než jindy. Rok nato došlo k vyměření ploch dosud neosázených a určených k zalesnění.

27. června 1828 vydává c. k. dvorský stavební úřad oznámení o konání svatomarkétské slavnosti ("W den swaté Markyty"), t.j. 13. července. Tato slavnost se konala v oboře běžně v průběhu 19. stol. Slavností se účastnívalo kolem 20 000 lidí. Přitom byla dávána výstraha, aby se stromům, zasetému lesnímu semeni ani sadbám neubližovalo.

V roce 1829 byl státní lesní správou vypracován lesní hospodářský plán, podle něhož se mělo těžit ročně 100 sáhů dříví a 18 a 1/4 kop otýpkového dřeva (etát). V roce 1833 v západní části za letohrádkem byly založeny školky okrasných a lesních dřevin, které sloužily jednak pro vlastní potřebu, jednak i pro prodej (byly prodávány např. na Konopiště, ale i do Vídně atd.). V roce 1835 plán západní část obory a porosty za letohrádkem zachycuje nově založenou či spíše rozšiřovanou školku ("Erweiterung der Baumschule"), je možné, že se jedná o školku pro parkové stromoví, která byla nově založena roku 1833. V bývalé zahradě za letohrádkem byly břízy. Mladé březové porosty tří až pětileté pokrývaly také prudký západní svah v celé délce na sever od letohrádku (tam, kde je dnes starý bukový porost). Jihovýchodní svah a celý údolní prostor kolem potoka a Světličky pokrývaly smíšené porosty borových doubrav s habry. Jihozápadní cíp obory byl obsazen mladými březo-dubovými porosty. Z plánu vyplývá, že celá západní část obory až na údolí kolem potoka byla kolem roku 1830 odlesněna. Později byly smýceny zbývající borové doubravy s habrem pod letohrádkem v celém potočním údolí a velká část porostů na parcelách 57 a 58 mezi cestou od zámku k Bělohorské bráně a ohradní zdí. V letech 1839 - 40 do obory výrazněji zasáhla další vlna parkových úprav. V roce 1852 kolem rozšířené cesty od letohrádku k Libocké bráně byla vysazena březová alej (v současnosti je zde lipová alej).

V roce 1854 byla provedena další inventarizace lesa a stav lesa nebyl uznán za normální, pokud se týká zastoupení věkových stupňů: chyběly střední věkové stupně. V roce 1855 byl schválen nový lesní hospodářský plán na dobu 10 let, stanovující mýtní těžbu (Nutzung) ročně na 115 sáhů, předmýtní těžbu (Durchforstung) na 15 sáhů kubických. V roce 1859 je záznam o tom, že toho roku je očkováno 200 ks kaštanů (jírovec) červeným květem.

Lesnická mapa z r. 1854 zachycuje stav lesních porostů, zařazení je provedeno podle věkových tříd a na nízký a vysoký les s uvedením ploch.
Lesnická mapa z r. 1854

Mapový blanket z roku 1854 zachycuje kácení ve výhledovém období decenia od r. 1855 do r. 1864. V oboře probíhal pasečný způsob hospodaření. Lesní porosty byly obnovovány holosečí. V tomto případě na pravidelných lesních parcelách vesměs pruhovou sečí s plynulým pasečným pořadem. Plán podává obraz o věkovém složení lesních porostů. Na blanketu je ještě zřetelně uvedena lesní školka pod západním svahem. Nově navrhovaná je pravděpodobně na ploše v sekci č. IV v prostoru mezi Bělohorskou a Břevnovskou branou. Plochy oborních porostů byly rozděleny na sedm sekcí.

Propracovanější charakter má úprava u Libocké brány, kde byl hlavní nástupní prostor do obory a především těžiště tehdejšího kulturně společenského zázemí. Ovšem i v ostatním oborním prostoru je vidět řadu odpočinkových míst.

Vyznačeny jsou i porostní třídy u vysokého a nízkého lesa (podrostu) s výhledem předpokládaných zásahů budoucího "turnusu" podle tehdejšího názvosloví. Věkové třídy jsou stanoveny u vysokého lesa na rozdíl od Grögera po třiceti letech. Oproti Grögerovým plánům je u Weselého dobové opevnění letohrádku podáno tak, jak skutečně vypadalo. V letech 1862 - 1875 bylo v oboře vykáceno 14 590 m3 dřeva. Z  roku 1860 pochází oznámení o jedné z licitací "dubových výřezů a dříví k palivu" ze dne 13. března s uvedením množství dřeva a jeho kvalitě.

V průběhu celého století je do obory s různou intenzitou vnášen parkový charakter. K největším změnám došlo po roce 1797, po roce 1839 a především po roce 1862, kdy obora byla již pod správou zámeckého hejtmanství, jehož cílem byla její proměna v libosad. Hospodaření v oboře z této doby vystihuje nejlépe sám výnos Nejvyššího hofmistrovského úřadu, kde obora má být libosadem pro obecenstvo, lesní užitek nemá býti zkracován, ale nesmí být napříště na závadu tomuto úkolu.

Jaký byl charakter lesních porostů na konci této vývojové etapy obory na přelomu 19. a 20. stol., odrážející předešlé hospodaření, je dobře známo také ze zpráv zemského lesního inspektora Antonína Bohutínského z r. 1904 a zpráv zámeckého hejtmana Zapletala také z r. 1904. Jedná se především o kvantitativní a kvalitativní změny porostní struktury vyvolané zastoupením dřevin, které buď druhově nebo v takovém rozsahu použití do oborního prostředí nepatřily. Týká se to například zvýšení podílu jehličnatých dřevin v jednotlivých sekcích a vnášení většího množství pro oborní prostředí méně typických (či přímo okrasných - parkových) jehličnatých a listnatých druhů. Situace byla obdobná i poté, což dokládá i zpráva lesního Franze Mattausche z r. 1909 o nových výsadbách a síjích.

Zpráva Antonína Bohutínského je natolik zajímavá, že z ní stojí za to uvést podrobněji:

"Tento asi 150 jochů neboli 86 ha velký ohrazený les, který, jak se zdá, je po mnoho desetiletí na základě Nejvyšších intencí přístupný širokým vrstvám, nabízí...obraz velké rozmanitosti, neboť sotva kdy bude obhospodařován s cílem vysokých výnosů, nýbrž mnohem více pro zábavu jako místo odpočinku lidí. Hospodaření ve vlastním slova smyslu by se mohlo sotva uchytit, již pro tyto důvody: chyběl pevný plánovaný cíl, lesník měl volnou ruku, jak vyplývá z nepořádku na pasekách, jako také z výběru dřevin pro omlazení holých ploch a také z provozu školky. Původně chtěl oboru Hvězda veskrze osadit listnatými stromy, jak je patrné z velké části dodnes.."

Vyhláška ze dne 13 března vyhlašuje dražbu dřeva z obory Hvězda, uvedena jsou množství i kvalita nabízeného dřeva
Vyhláška oznamující dražbu dřeva z obory Hvězda

"Většina listnatých stromů je dnes zde však díky reprodukční síle těch kmenů, které zůstaly v půdě. Ukazují na to zduřeniny na kmenech stromů a shnilé pařezy stromů v dubovém lese v sekcích IIa, IIIa a IVa, tak jako smíšené mladší listnáče v jiné sekci. Zde se vyskytují vedle dubů také habry a působí to dojmem, že pařeziny byly vylepšeny dřevinami a to těmi, které byly právě po ruce: borovicemi, smrky, břízami, jasany, javory, buky. V několika případech (sekce Ic,VI d) byl po mnoho desetiletí učiněn pokus vytvořit spodní etáž (Unterbau) jedlovými semeny, který se ale nepodařil."

"Na jiných plochách byly pěstovány rostliny, které byly k dispozici, jako břízy, smrky, borovice, modříny, jedle (Ia,c,d, IIa, IIId, IVa), částečně čistě, částečně smíšeně. Smrky se díky svému bohatému růstu upřednostňovaly přede všemi dřevinami..."

V další části uvádí zemský lesní inspektor doporučení, jak dále oboru obhospodařovat: "Protože je les určen méně pro užitek, ale více se musí brát ohled na to, že se jedná o místo určené zvl. v  letních měsících k zábavě a odpočinku lidí zvláště z Prahy, je do budoucna potřeba to mít na paměti a uvážlivě se nechat vést estetickým ohledem"... " Starý dubový les patří mezi oblíbená místa lidí a nemůže být proto celý najednou smýcen, jak by se doporučovalo z hospodářských důvodů. Doporučuje ho nechat v celém rozsahu zmladit. Zmlazení by mělo probíhat v období 30 let..."

Dále je tu doporučení např. pro školku: "V sekci IV se již po mnoho let nachází školka, ve které by se měly pěstovat listnaté stromy a mělo by se omezit pěstování jehličnanů ...".

Už Bohutínský poukazuje, na co upozornil o hodně později i Kavka - na lesní estetiku. Tento problém se však týká i dřívějšího hospodaření v oboře, ovšem vždy by měl být uváděn v souvislosti s tím, proč k danému kroku došlo. Zvýšené zastoupení jehličnatých druhů oproti dřívějšímu stavu lze v oboře pozorovat už roku 1743. Také v roce 1835 lze sledovat ohromné zastoupení bříz, kterými byla pokryta odlesněná západní část obory. Bříza se velmi snadno šířila na odlesněných plochách. Bříz bylo použito i roku 1852 na pražskou alej.

V roce 1910 zámecká správa vydala zákaz svatomarkétských slavností za souhlasu tisku i veřejnosti, když škody na lesních porostech v oboře se těmito slavnostmi stávaly stále většími od neukázněného obecenstva. To spolu s vysokými těžbami (v letech 1891 - 1912 bylo v oboře vytěženo přes 4000 m3 dřeva) způsobilo nevalný stav celého území.

Období první světové války vneslo do hospodaření Hvězdy další negativní vlivy. V roce 1914 - před první světovou válkou - byl stav obory Hvězda zanedbaný. V oboře pracovaly jen 3 - 4 pracovní síly, poráželo se jen za účelem výtěžku toulavou sečí, kdy si přijížděli zájemci, vybrali si v lese potřebné stromy, které po zaplacení pokáceli a odvezli. To přineslo s sebou celkově špatný lesa, ten se pozdější lesní hospodáři už v období I. republiky snažili zlepšit.

Staré dubové porosty a hospodaření v nich

Základem lesních porostů obory Hvězda byly vždy dubové porosty. Všechny historické prameny jednoznačně hovoří o tom, že dub byl onou dřevinou, která byla v oboře vždy popisována a zobrazována. Nakonec to bylo i logické, už z toho důvodu, že podle lesnické typologie jde zde v druhém, případně třetím vegetačním stupni vždy o doubravy. Napovídá tomu i rekonstrukční vegetační mapa Mikyškova, která zdejší území řadí k lipové doubravě a k černýšové dubohabřině. Zatímco černýšová dubohabřina je na sušší části obory na plošině nahoře směrem k Vypichu, lipová doubrava je svěžejší a zaujímá plochy od středu obory směrem k severu a západu.

Pravděpodobně i výběr plochy pro oboru byl dán tím, že šlo jednak o poměrně velkou plochu lesa v tehdy již do značné míry pro zemědělství odlesněné krajině, tak i proto, že právě dub je onou oblíbenou dřevinou většiny obor. Už svým přirozeným složením poskytuje zvěři potravu ve formě žaludů, většinou pravidelně a dostatečně plodí, takže to tvoří dobrý základ pro chov zvěře. Kompaktnost lesa Malejova je dána zřejmě také tím, že šlo o majetek jednoho vlastníka, který na stav svého lesa dbal. Břevnovský klášter získal tento les od knížete Boleslava II. Darovací listina, jíž byl lesem zvaný Malejov s dvorem Libocí a okolními pozemky obdařen nově založený břevnovský benediktinský klášter, je datována rokem 993. V husitských válkách byl tento majetek zabaven Břevnovskému klášteru Pražany, kterým vlastnictví potvrdil i Zikmund Lucemburský, Jiří z Poděbrad a Vladislav II. Jagellonský. Až v roce 1492 Břevnovský klášter opět vykupuje svoje bývalé zboží, také dvůr a pozemky v Liboci (původní jméno znělo však Hluboc podle polohy místa vzhledem k vrchu Bílá hora). V letech 1530 (1534) klášter o majetek opět přišel, když byla Ferdinandem I. založena na území lesa Malejova Nová obora, k níž bylo vysázeno směrem ku Praze dubové stromořadí. V roce 1757 zde měl při obléhání Prahy svůj hlavní stan Fridrich II. Veliký, Prusové zde káceli stromy po 6 týdnů. Když Fridrich II. kázal mnichům v klášteře pro něj vařit pivo, vymlouvali se mu, že nemají k vaření dřevo. Ten jim však řekl "Tam je ho dosti" a mínil tím duby v oboře. Poté, co Prusové odtáhli, byl znovu zde obnovován les, sely se tehdy žaludy do rýžek. Právě z této doby pochází nejstarší duby ve Hvězdě, to se prokázalo dendrochronologickou studií, kterou zpracoval Svaz ochrany přírody a krajiny ČR. Jejich zachování co možná nejdéle by mělo být přednostní snahou lesních hospodářů.

Do dnešního dne jde mnohdy o stromy jen nemnoho poškozené, plodné, trpící sice občas příznaky tracheomykózy, ale nadále životaschopné, i když někdy jde o stromy na počátku senescence. Pod nimi většinou najdeme bohaté přirozené zmlazení dubu, mající svůj základ právě v plodnosti dubů. K dubům zde bývá přimíšen habr, javory, bříza, pomístně i jeřáb, tis a lípa. Méně zde najdeme dubové mlaziny, chybí zde úplně slabá dubová kmenovina. Je to způsobeno tím, že v minulosti nebyla obnově lesa věnována dostatečná pozornost. Pokud se týká věkové struktury lesa ve Hvězdě, pak zde převládají nejstarší věkové třídy (až přes 200 let), je nedostatek porostů středního a mladšího věku.

Grafy zastoupení věkových tříd v  oboře Hvězda

O tom, že se nyní věnuje obnově lesa větší pozornost, svědčí to, že v nynější době přibývá nejmladší věková třída lesních porostů. Obnova lesních porostů je dnes prováděna maloplošnými sečemi, někdy kotlíkovými, jindy okrajovými, často se postupuje od skupin, kde několik stromů uhyne a je potřeba je nahradit novými. I prořeďováním porostů při odstraňování uhynulých stromů dochází k uvolnění přirozeného zmlazení dubu, ten má více světla a začíná i více přirůstat. Někdy také - a to je především žádoucí - jsou mýceny lesní porosty, které jsou složeny z dřevin, které jsou geograficky nepůvodní (příkladně akátborovice černá), nebo porosty smrku, který je zde na nevhodných stanovištích, trpí hnilobou, polomy a vývraty.

Kotlík v dubině v r. 2002
Zdařilá obnova lesa v místě po několika uhynulých stromech
Podrost dubu, buku a třešně pod starým porostem jsou zárukou trvale udržitelného vývoje lesa
Malá skupinka buku, dubu, lípy a třešně a okolní nárosty dřevin jsou základem budoucího lesa
Pod clonou starého porostu se daří i mladým doubkům
Najdeme zde i malé semenáčky tisu červeného

Dub jako hlavní dřevina by měl tvořit i nadále hlavní dřevinu v Oboře Hvězda.

Zpět na začátek stránky
<
Další zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2007.
Poslední aktualizace: 30.12.2013