Naučná stezka

5

Prostředí Obory Hvězda

Bělohorská brána
Umístění zastávky: U Bělohorské brány

Z větší části je dnes celé území přírodní památky Obora Hvězda obklopeno městskou zástavbou. Na J a JZ převažuje nízkopodlažní zástavba, na JV je dosud částečně volná plocha. Nadmořská výška území kolísá od 312 m. n. m (v louce dole) až po 375 m. n. m (poblíž Bělohorské brány).

Podle geomorfologického členění leží PP v Hostivické tabuli (okrsek) a ta je součástí podcelku Kladenská tabule, který spolu s Říčanskou plošinou tvoří celek Pražská plošina. Ta je součástí oblasti Brdské, subprovincie Poberounské.

Hostivická tabule je budována proterozoickými a staropaleozoickými horninami, zakrytými na většině území svrchnokřídovými sedimenty. V okolí Bílé Hory se vyskytují zbytky svrchnomiocénních říčních písků a štěrků. V příloze je schematické vyznačení zvrstvení v této lokalitě, a to klasický profil dle Friče z r. 1879. Profil v tomto složení již prakticky neexistuje, byl výrazně pozměněn těžbou hornin, která doprovázela výstavbu okolních sídel a poznamenala i území obory.

V území je několik lůmků a štol, některé z nich vznikly při hledání pramenů pro Pražský hrad. V západní části je řada míst s viditelnými odkryvy korycanských vrstev mořského cenomanu, na ně pak nasedá bělohorské souvrství. Na povrchu jsou tyto vrstvy kryty cca 0,5 m silnou vrstvou písčité zeminy s hrabankou různé tloušťky. V roce 1993 byl proveden i průzkum fosilní fauny a byla zjištěna pouze jádra zkamenělin, a to ještě ojediněle (v korycanských vrstvách). Ve vrstvách bělohorských se vyskytují nejen jádra, ale částečně i úlomky schránek. Zajímavý je i lůmek u letohrádku, kde je budova bývalé hájovny, dnes jeden z objektů Památníku národního písemnictví.

Obnažené výchozy pískovců v dolní části obory nad Světličkou, půdy na pískovcích jsou chudé a většinou bez bylinného pokryvu

Na území obory jsou vidět i výchozy hornin, i štoly. Některé jsou dnes přístupné a znečištěné odpadky. Na jižní a západní straně obory je řada míst, kde se v minulosti těžil stavební kámen, příp. písek, naposledy to bylo v době 1. republiky. Materiál byl využíván pro stavební účely a také pro vysypávání cest v oboře. Vytěžené prostory byly zaváženy zejména stavebním odpadem, ten sem byl dovážen i z Pražského hradu.

Prostředí obory Hvězda jako přírodní památky je specifické i zachováním starých stromů s stromů poškozených, ty tvoří vhodný biotop pro řadu druhů hmyzu.
Prostředí obory Hvězda jako přírodní památky je specifické i zachováním starých stromů s stromů poškozených, ty tvoří vhodný biotop pro řadu druhů hmyzu.

Obora Hvězda je i součástí územního systému ekologické stability, a to biokoridoru spojujícího Litovický potok (Praha 6) s biocentry na území Prahy 5.

Okraj území obory v dolní části ovlivňuje Litovický potok, který v minulosti napájel rybníky na území obory. Z míst u Světličky a z míst za ohradní zdí obory směrem k Bílé hoře vyvěrá pak bezejmenný potůček, který je také jímán a vede do obnovovaného vodovodu na Pražský hrad. Spodní část obory je pak ve své střední a horní části periodickým mokřadem, část vody je i zde jímána a svedena do Litovického potoka potrubím. Horní plošina je v některých partiích periodicky také vlhčí, a to po delších deštích nebo jarním tání sněhu, tyto partie odpovídají i výskytu oglejených půd. Většinu roku je však tato plošina suchá.

Klimaticky spadá území do okrsku T2 (mírně teplého, mírně suchého, převážně s mírnou zimou), mírně teplé oblasti s průměrnými ročními teplotami 8 - 9C. Pokud se týká ročního úhrnu srážek, pak z okolních srážkoměrných stanic (Výzkumný ústav rostlinné výroby Ruzyně) činí tato hodnota okolo 500 mm.

Pokud se týká znečištění ovzduší, pak je potřeba konstatovat, že síť monitorovacích stanic je v nejbližším okolí dostatečná (tvoří ji pět stanic) a je tak možno získat hodnověrné informace. Výsledky odpovídají umístění lokality na návětrné straně města, trendu snižujících se imisí SO2, zvyšujících se koncentrací NOx., zvýšeným koncentracím škodlivin v zimním období a vesměs sníženým v období letním. Např. u stanice č. 777 byla v r. 1999 průměrná koncentrace v lednu 12 mikrogramů SO2, v červenci pak tato koncentrace klesá až na 5 mikrogramů. U  NOx pak je v lednu tato koncentrace u stejné stanice 42 mikrogramů, v červenci pak 27 mikrogramů. Zvýšené koncentrace kysličníků dusíku jsou způsobeny automobilovou dopravou. Zatím jde o hodnoty nikoliv zcela nepříznivé v porovnání s obdobími před r. 1989, kdy u kysličníku siřičitého šlo často o hodnoty až ve stovkách mikrogramů. Také vliv na vegetaci není nijak příliš negativní, např. u smrku je to poškození okolo stupně 2. Nejnovější poznatky prokazují, že okolí Hvězdy vykazuje index kvality ovzduší mezi 0,600-1,063, tedy čisté až vyhovující ovzduší.

Přesto se imise vlivem v současné době opět stoupajícího trendu používání tuhých paliv můžou postupně opět zhoršovat, k tomu může přispět i vedení obchvatu Prahy na západ od Hvězdy a plánovaná Bělohorská (Břevnovská) radiála. Z hlediska zvýšených imisí v zimě lze předpokládat zvýšené ohrožení jehličnanů (mimo modřínu) v porostech, což i odpovídá vzhledu jehličnatých dřevin ve Hvězdě. Škody větrem a sněhem vzhledem ke skladbě dřevin (mimo partií se smrkem) nepřipadají příliš v úvahu, pro bezpečnost občanů je však velmi rizikové ponechávání smrků, které silně trpí červenou hnilobou, při jejich známé nevelké odolnosti proti vyvrácení a zlomům.

V některých částech lesních porostů mezi náletem dřevin jsou na jaře celé koberce sasanky hajní.
V některých částech lesních porostů mezi náletem dřevin jsou na jaře celé koberce sasanky hajní.
Zajímavostí zdejší populace sasanek hajních je jejich nafialovělé zbarvení květů
Zajímavostí zdejší populace sasanek hajních je jejich nafialovělé zbarvení květů.
Na jaře nejdříve vykvétají v části celé porosty česneku podivného, jsou cítit i na větší vzdálenost.
Porosty česneku podivného
Pestrá směs kvetoucí
hájové květeny ve Hvězdě:
orsej, violka a sasanka.
Pestrá směs kvetoucí hájové květeny
V porostech sasanek se vyskytují i žluté květy orseje jarního
V porostech sasanek se vyskytují i<br> žluté květy orseje jarního
Roztroušeně se v oboře Hvězda vyskytuje i konvalinka
Roztroušeně se v oboře Hvězda vyskytuje i konvalinka
Mezi odkvetlými dymnivkami rozkvétá modře brčál barvínek, stálezelená rostlina.
Mezi odkvetlými dymnivkami rozkvétá modře brčál barvínek, stálezelená rostlina
Kokořík vonný
Kokořík vonný
Bělohorská brána ve třicátých létech 20. stol.

Zdejší Bělohorská brána byla jednou ze tří hlavních bran již v době vzniku obory, v době úpadku Hvězdy byla zazděna, ve třicátých létech 20. stol. však byl její obrys nejdříve vyznačen na zdi, později byla obnovena. Obnoven byl i průhled k letohrádku, ten byl zarostlý tak, že z něj zbyla jen pěšina.

Na obrázku ze stavu po úpravách parteru a alejí ve třicátých létech 20. stol. je vidět vpravo i obnovenou alej k Bělohorské bráně
Na obrázku ze stavu po úpravách parteru a alejí ve třicátých létech 20. stol. je vidět vpravo i obnovenou alej k bělohorské bráně
Letecký pohled na oboru
Letecký pohled na oboru

Z roku 1723 pochází mapa hradního vodovodu od Františka Antonína Leopolda Klosse a zobrazuje na několikametrové ploše průběh trasy vodovodu a širšího okolí od Pražského hradu až do Hostivice. Vodovod využíval i vodu z území Hvězdy a vedl ji potrubím na Hrad.

Voda tekla okolo zahrady letohrádku z jímacích štol okolo lizů pro jeleny, jak je uvedeno ve vysvětlivkách k mapě. Na mapě najdeme i hospodářské zázemí letohrádku v bývalém lomu.

Klossova mapa se zabývá především hradním vodovodem, proto zde nechybí i půdorysné vyobrazení štol ve Hvězdě, sloužících k jímání vody pro hradní vodovod i zásobování letohrádku, které svědčí o promyšleném záměru získávání kvalitní pitné vody z propustných vrstev pískovců a opuk a nakonec i o dobré dobové úrovni důlního měřictví. Les výstavbou štol nebyl dotčen, materiál se vyvážel těmito štolami ven a byl využíván pro stavební účely. Ještě ve 40. létech 20. stol. zde okolo potoka probíhala drobná těžba jílu pro kamnářské účely. Dnes těžba hornin zanikla, i horninové prostředí je předmětem ochrany.

Zdejší studna zvaná Světlička (někdy také Světluška) pochází už z rudolfinské doby. Vzpomínán je rok 1723, kdy byla tato studna nově opravena, byla ohrazena a zabezpečena architektonicky zdařilou drobnou stavbou studničního domku šestibokého tvaru. Snímek je z roku 1932, nedlouho potom byla tato historická stavba nahrazena dnešním studničním domkem kruhového půdorysu ve funkcionalistickém slohu.

Ještě na začátku 20. století stával v lesním porostu na jihozápad od letohrádku, tedy na svahu nad tímto místem, půvabný empírový osmiboký dřevěný altán, od kterého se dochovaly i plány z 19. století. Později nebyl opravován a začátkem 20. stol. zanikl.

V roce 1934 vzniká nový, velmi podrobný vrstevnicový plán Hvězdy s popisem lesních porostů odpovídajícím vojenskému mapování a zákresem stávajících staveb, je zde vyznačeno i podzemní zaměření vodních jímacích štol zaústěných do Světličky. Plán je již proveden v souřadnicovém systému.

Ve spodní části obory je mokřad, přes něj je krásný pohled na kostel sv. Fabiána a Šebestiána.
Ve spodní části obory je mokřad, přes něj je krásný pohled na kostel sv. Fabiána a Šebestiána.

Zbytky vody vyvěrající z pramenů v podzemí obory nadále ústí do potůčku, který od Světličky tvoří souvislý potůček ústící do mokřadu na dolní louce ve Hvězdě, kde je nyní obnoven jeden z rybníků.

Potok vedoucí oborou, přitékající zvenku a tekoucí okolo Světličky, tekl okolo "lízadel pro jeleny" (dobový výraz) okrajem lesa pod svahem s letohrádkem a  obtékal louku. Potok sloužil k napájení zvěře (jeleni, daňci, černá zvěř) a také napájel rybník v louce.

Již z rudolfinské doby se dochovala původní přístupová cesta od Libocké brány a  ke studni /Světlička/, odtud se vozila i voda na Pražský hrad v době Rudolfa II. i jeho předchůdce Maxmiliána II. Tato cesta pak staletí sloužila i jako přístupová cesta k lomům i v době, kdy původní hvězdové uspořádání obory zanikalo.


Vegetační mapa okolí obory Hvězda.
Vegetační mapa okolí obory Hvězda
Zachycuje Hvězdu a okolí, na ploše obory se vyskytují tyto vegetační jednotky:
MCt: Černýšová dubohabřina typická:
TB: Lipová doubrava:
LF: Biková bučina:
LzQ: Biková doubrava
 
- rozkládá se na plošině v jižní části obory
- od středu obory k letohrádku
- tvoří pás na svahu u letohrádku
- svah nad Světličkou
Mapovací jednotky - Mapping units

1 - bažinné olšiny, Alnion glutinosae Malcuit 1929, waterlogged alder carrs;
2 - ptačincová olšina, Stellario-Alnetum glutinosae Lohmeyer 1957, alluvial alder wood;
3 - střemchová jasenina, Pruno-Fraxinetum Oberdorf 1953, alluvial alder-ash forest;
4 - jilmová doubrava, Ficario-Ulmetum campestris Knapp ex Medwecka-Kornas 1952, alluvial elm-oak forest;
5 - černýšová dubohabřina typická, Melampyro nemorosi-Carpinetum typicum Passarge 1957, typical oak-hornbeam forest;6 - černýšová dubohabřina prvosenková, Melampyro nemorosi-Carpinetum primuletosum veris (Tüxen et Diemont 1937) Neuhäusel 1982, oak-hornbeam forest with Primula veris;
7 - černýšová dubohabřina biková, Melampyro nemorosi-Carpinetum luzuletosum (Passarge 1953) Neuhäusel 1982, oak-hornbeam forest with Luzula luzuloides;
8 - lipová doubrava, Tilio-Betuletum Passarge 1957, lime-oak forest;
9 - habrová javořina, Aceri-Carpinetum Klika 1941, maple-hornbeam scree wood;
10 - biková doubrava, Luzulo albidae-Quercetum Hilitzer 1932, acidophilous woodrush oak forest;
11 - vřesová doubrava, Calluno-Quercetum Schlüter 1959, heather oak forest;
12 - bezkolencová březová doubrava, Molinio arundinaceae-Quercetum Neuhäusl et neuhäauslová-Novotná 1967, birch-oak forest with Molinia arundinacea;
13 - biková bučina, Luzulo-Fagetum-Meusel 1937, acidophilous woodrush beech forest;
14 - šipáková doubrava, Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis Klika (1928) 1932, xerothermic downy oak forest;
15 - tolitová doubrava, Cynancho-Quercetum Passarge 1959, xerothermic oak forest with cynanchum vincetoxicum;
16 - mochnová doubrava, Potentillo albae-Quercetum Libbert 1933, subxerothermic oak forest with Potentilla alba;
17 - kostřavová a pěchavová skalní společenstva Helianthemo cani-Festucion pallentis Kolbek 1983,Sesslerio-Festucion glaucae 1931 em. Kolbek 1983, Festucion valesiacae Klika 1931, calciphilous rocky grasslands;
18 - tařicová skalní společenstva, Alysso-Festucion pallentis Moravec 1967, subacidophilous rocky grasslands.
Zpět na začátek stránky
<
Další zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2007.
Poslední aktualizace: 30.12.2013