Naučná stezka PR Šance -

    Keltská naučná stezka

9

Lesní zvěř

Průchod valem. Foto H. Klonfarová
Umístění zastávky: u druhé brány opevnění na lesní cestě do Točné.

Pokud se v lese budete chovat tiše, můžete vidět celou řadu druhů zvěře, která zdejší lesy obývá. Koncem jara a léta se můžeme setkat i zde s mláďaty lesní zvěře. Nalezených mláďat se nikdy nedotýkáme, a to ani tehdy, když se nám zda, že jsou opuštěná. Každá matka si po určité době své mládě najde. Pokud bychom se mláděte dotkli, jeho matka, cítí-li cizí pach, mladé většinou opustí.

Ze spárkaté zvěře ve zdejších lesích žije především srnec obecný, kterého můžeme v letě vidět v typickém rezavém zbarvení, které se v zimě mění na méně nápadné šedohnědé. V zimním období můžeme často vidět srnčí zvěř ve větších skupinách, vedených obvykle starou srnou. Srnčí zvěř se v zimní době vyskytuje nejčastěji na místech, kde nachází dostatek potravy, a to je většinou na plochách ozimého obilí nebo řepky. Ve zdejších lesích se vyskytuje také zvěř černá, jak myslivci říkají praseti divokému. Ani této plaché zvěře se nemusíme bát, i když jde často o kusy s hmotností až 150 kg. Opatrní však budeme, když se ocitneme v blízkosti bachyně (samice prasete divokého) s mladými. Ve dne se většinou černá zvěř zdržuje v houštinách, v noci pak často při cestách za potravou překonává i velké vzdálenosti a překážkou jí nejsou ani velké vodní toky, protože dobře plave. V údolí zdejších potoků nalezneme několik míst, kde se černá zvěř kaliští (válí v bahně) a následně si pak přischlé bahno otírá o okolní stromy s drsnou kůrou, čímž se také zbavuje cizopasníků. Najdeme zde i rozrytá místa, kde černá zvěř hledá žaludy a larvy hmyzu.

Z šelem se zde můžete potkat zejména s liškou obecnou. Je to naše nejhojnější šelma, jejíž stavy se v posledních letech po zavedení plošné vakcinace proti vzteklině dosti zvýšily. Ve zdejších podmínkách se živí převážně myšovitými hlodavci, pochopitelně však nepohrdne ani drobnou zvěří (zajíc polní, králík divoký, bažant obecný, kteří zde také žijí), případně domácí drůbeží. Ve zdejších stráních občas nalezneme liščí noru, u které najdeme i zbytky její kořisti. Vzácněji se můžeme setkat s kunou lesní, která má žlutou náprsenku, nebo s kunou skalní, která má náprsenku bílou, případně tchořem, který má světlou kresbu v obličeji. Ve zdejších podmínkách se tyto druhy lasicovitých šelem vyskytují často na půdách rekreačních objektů. Ojediněle můžeme zde potkat i plachého jezevce lesního. Poměrně často se zde můžete setkat i s veverkou obecnou a to v její tmavé i rezavé formě.

Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2005.
Poslední aktualizace: 30.12.2013