Naučná stezka

logo NS Kunratický les
2

Problematika smrku a borovice

Rozcestí na trase zelené turistické značky cestou z Chodova k Velkému altánu. Foto H. Klonfarová
Umístění zastávky: je odlišné od zákresu na plánku - ve skutečnosti je u rozcestí na zelené turistické značce cestou od Chodova k Velkému altánu

V Kunratickém lese převažují porosty dubu (36 %), smrku ztepilého (36 %) a borovice lesní (14 %). Bez zásahu člověka by byla na území Kunratického lesa borovice zastoupena pouze 1 % a smrk by se nevyskytoval vůbec.

Smrkový porost
  • nízký vsak vody (zásadní vliv na vznik záplav)
  • změna chemizmu půd silným okyselováním
  • značný negativní dopad na okolní krajinu
  • nestabilita – časté polomy, snadné podléhání parazitům

Porosty smrku a borovice zde byly vysazovány v posledních dvou staletích. Vzhledem k výrazně mimoprodukčnímu poslání Kunratického lesa jsou v současné době nepůvodní smrkové a borové porosty nahrazovány smíšenými porosty s převahou dubu, blížící se původnímu přirozenému složení.

Holosečný způsob obnovy

Už samotné vysazování dřevin na nepůvodní stanoviště, na kterém by přirozeně nerostly, s sebou vždy nese celkové narušení všech složek ekosystému. Také způsob pěstování smrku a borovice je oproti způsobu pěstování listnatých dřevin k přírodnímu prostředí velice nešetrný. Holosečný způsob pěstování jehličnatých dřevin je charakteristický vznikem velkých odlesněných ploch – holin.

Holina
  • extrémní výkyvy teploty, vlhkosti
  • silná eroze
  • vysoký odtok vody
  • po mnoho let je přerušen koloběh živin
  • zánik druhů rostlin i živočichů
  • rozvoj agresivních trav a rumištních druhů rostlin
  • narušení a degradace se týká širokého okolí holiny či smrkových porostů

Ty by v přirozeném lese v našich podmínkách nikdy nevznikly. Holina představuje silné a zásadní narušení životního prostředí s dlouhodobými následky.

Velkou měrou se na narušení těžebních ploch podílí průběh samotné těžby dřeva a jeho stahování a odvoz z porostů. Proto by mělo být upřednostňováno používání lehké mechanizace a také poměrně šetrné stahování koněm.

Zalesnění holin probíhá umělou obnovou a spolu s několikaletou péčí a nutnou ochranou výsadeb jde o náročnou a nákladnou technologii. Celkově je pěstování a holosečná obnova smrkových a borových monokulturních porostů ekonomicky nákladná.

Z ekologických i ekonomických hledisek není holosečné hospodaření v dlouhodobějším horizontu udržitelné.

O hospodaření v listnatých porostech pojednává tabule č. 3 naučné stezky

Hospodářské způsoby obnovy lesa

Holosečný
povrchový odtok více jak 50 % ze srážek
splaveniny (eroze) 120 – 320 m3/ha rok


Podrostní (clonná seč)
povrchový odtok 25 % ze srážek
splaveniny (eroze) 35 m3/ha rok


Skupinová clonná seč
povrchový odtok 8 % ze srážek
splaveniny (eroze) 4,2 m3/ha rok


Holosečný způsob

Obnova se děje jednorázovým vytěžením všech stromů. Nový porost vzniká následně umělou sadbou na holé ploše bez ochrany mateřského porostu. Dle zákona nesmí velikost holé seče překročit plochu 1 ha a její šíře smí být max. 2 výšky stromu. Holosečně je obnovováno cca 90 % porostů v ČR. V Kunratickém lese se používá výjimečně jen při obnově smrkových porostů a obnova probíhá přísně maloplošně – průměrná velikost obnovované plochy se pohybuje okolo 0,01 ha.

Podrostní způsob (clonná seč)

Nový porost vzniká pod ochranou (clonou) mateřského porostu. Využívá se přirozeného zmlazení. V první fázi obnovy, nejlépe v semenném roce obnovované dřeviny, se mateřský porost prosvětlí proředěním na 60 % původního zakmenění. Po několika letech, kdy nové nárosty dostatečně odrostou, se mateřský porost domýtí. Nedochází k odhalení porostní půdy, narušení ekologických vazeb je oproti holosečnému hospodaření poměrně malé.

Skupinová a skupinovitě clonná seč (kotlíky)

Jedná se o formu podrostního způsobu obnovy. Obnova se děje na malých plochách (kotlíky) o výměře 0,05–0,15 ha. Využívá se stávajícího přirozeného zmlazení nebo v případě obnovy v jehličnatém porostu se vysazují sazenice listnáčů. Tento způsob je velice blízký průběhu obnovy přirozeného lesa – ve vývojovém procesu přirozeného listnatého či smíšeného lesa se obnova děje nejčastěji mozaikovitě na malých plochách.

Požerek lýkožrouta smrkového na kmeni smrku
Smrk ztepilý (Picea abies)

Dožívá se 300–350 let. Lesní porosty v Kunratickém lese jsou však znečištěným životním prostředím Prahy velice oslabované, a proto je nutná jejich obnova již po 120–140 letech (i méně). V Kunratickém lese se jedná o stanovištně nevhodnou dřevinu uměle vysazenou. Původní přirozený výskyt smrku v ČR je pouze v horských oblastech, inverzních údolích a na rašeliništích. Převážně rostl jako příměs v porostech buku a jedle. Čisté monokulturní smrčiny se vyskytovaly pouze v našich hraničních horách nad 1200 m n. m. V přirozeném složení dřevin na území ČR byl smrk zastoupen pouze cca 11 % oproti dnešnímu stavu 54 %. Vydání prvních lesních řádů (patentů) Marií Terezií sice zabránilo dalšímu devastování lesů, které byly ve velice zuboženém stavu, ale mělo také za následek přechod na intenzivní hospodaření v lesích, a to právě zaváděním smrkových monokultur.

Feromonový lapač

Slouží ke zjišťování početního stavu kůrovců. Umisťuje se do smrkových porostů. Obsahuje malý proužek napuštěný feromonem vábícím jednotlivé kůrovce, kteří vlétnou dovnitř a zapadnou do nádobky na dně. Za silné napadení se považuje nad 4000 odchycených kůrovců na jeden lapač.

Feromonový lapač

Lýkožrout smrkový (Ips typographus)

Brouk z čeledi kůrovcovitých. Živí se lýkem převážně smrků. V lesním ekosystému zastává funkci jednoho z jeho hlavních autoregulačních mechanismů. Stejně jako ostatní druhy lýkožroutů napadá staré a slabé stromové jedince a tím posiluje a ozdravuje les. V případě přemnožení jednoho druhu stromu zvýší svoje početní stavy a napadá i zdravé stromové jedince tohoto přemnoženého druhu a zajišťuje tak rovnováhu v ekosystému. Smrková monokultura, jako každá monokultura, je přemnožením jednoho druhu. Proto jsou kůrovcové kalamity přirozenou odezvou ekosystému.

Další příčinou vzniku kůrovcových kalamit jsou oslabené smrkové porosty v důsledku toho, že rostou na nepůvodních stanovištích, a tím nejsou tak odolné k imisím, suchu, mrazu, apod.

Velkoplošný rozpad lesních porostů se vznikem holin je typický pro přirozené obnovování boreálních lesů např. Sibiře či Altaje. V našich podmínkách by k tomuto nedocházelo ani v porostech čistých horských smrčin. Ročně se v Kunratickém lese vytěží několik desítek smrků napadených kůrovcem.


LÝKOŽROUT JE SEKUNDÁRNÍM PARAZITEM SMRKU
NENÍ PŘÍČINOU, ALE DŮSLEDKEM



Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2010.
Poslední aktualizace: 30.12.2013