Naučná stezka

logo NS Kunratický les
5

Nový Hrádek, suťový les

Lávka pod Novým hradem. Foto H. Klonfarová
Umístění zastávky: u lávky pod Novým hradem

Královský Nový Hrad u Kunratic

Stavbu hradu, na objednávku krále Václava IV., započal v roce 1411 mistr Hertvín a stavitel Kříž a trvala necelé dva roky. Ještě v témže roce je vybudován vodní příkop 9 m hluboký a 17 m široký obepínající dokola celý hrad a přerušující jedinou přístupovou cestu od dnešního Chodova – zde byl také mohutný padací most chráněný věží. Naplnění vodou se mělo realizovat vybudováním rybníka u potoka s hrází 18 m širokou a 8 m vysokou. Bylo zde použito mnoho na tehdejší dobu moderních obranných prvků. Hrad nebyl stavěn jako reprezentativní sídlo, jak bylo u Václava IV. obvyklé, ale jako dobře zabezpečená hradní pevnost. Hrad si nechal král Václav IV. stavět jako své soukromé sídlo a pobýval zde velice často, o čemž svědčí i to, že sem nechal přestěhovat svou knihovnu, která však byla po jeho smrti zničena husity a pražany.

Pozůstatky sklepení hradního paláce. Foto H. Klonfarová

Proti přístupové cestě (od Chodova) byl hrad chráněn obranným prvkem – ostrou hranou budovy se zdmi tlustými 2,5 m, po jejímž šikmém zdivu střely jen sklouznou. Z hradního příkopu se vstupovalo na parkán (prostor mezi dvěma hradbami), který byl chráněn ještě dalším pásem opevnění kolem celého hradu (dnes val). Hlavní stavbou hradu byla věžovitá hradní palácová budova s několika patry. Odtud pochází nález opukové krbové římsy s konsolami, která je vystavena v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti. Z celého hradu jsou dnes dochované pouze zakonzervované zbytky sklepního zdiva. Ale ještě v 19.  ­století zde byly zdi vysoké až 5 m. V roce 1881 byly nadzemní části strženy. Dle dobového tisku proto, „aby nepřitahovaly výletníky z Prahy, plašící v okolí zvěř“.

Rok po smrti krále Václava IV. roku 1419 oblehla hrad pražská husitská vojska, která si zde zřídila obléhací tábor (polní opevnění). Po třech týdnech, dne 25. 1. 1421 byl hrad dobyt a vypálen. Obléhací tábor v podobě zbytků příkopů a palebných postavení husitského dělostřelectva je výborně zachován podél cesty od Chodova a je považován za evropský unikát. Dobře jsou patrné zbytky po postavení obléhacích strojů – jednoho praku a čtyř hmoždířů (druh děl). Proti napadení zvenku byl tábor chráněn příkopem a dvěma valy. V zadní části tábora můžeme ještě dnes zapadnout do jam – zemnic, což byla obydlí obléhatelů. Přibližovací zákop, tzv.sapa, vedl od vnějšího valu k hradu. Valy a okolí dnes velice trpí nedbalými návštěvníky či nedovolenými úpravami terénu cyklokrosaři.

Václav IV.
V únoru roku 1361 se narodil otci Karlu IV. a matce Anně Svídnické dlouho očekávaný syn Václav, budoucí český a římskoněmecký král. Jeho otec do něj vkládal své nesplněné tužby a naděje. Českým králem byl korunován hned druhým rokem po narození a po mnoha diplomatických jednáních a za vynaložení nemalých finančních prostředků svého otce byl v patnácti letech korunován králem římskoněmeckým.
Vlády v zemích Koruny české se ujímá v roce 1378 po smrti svého otce. Na trůn usedá jako sedmnáctiletý v nelehkých a složitých časech, v období měnících se politických, ekonomických, ideologických a i klimatických změn; Evropou i Čechami se šíří morová rána, ložiska stříbra v Kutné Hoře jsou vytěžena, sílí husitské hnutí, musí čelit neustálým intrikám svého bratra Zikmunda. Problémy, kterým by byl schopen vzdorovat jen ten nejschopnější panovník. Také život a panovaní ve stínu svého geniálního otce nebyl pro něj snadný. Toto je v historickém obrazu Václava IV. často pomíjeno a je líčen jen jako neschopný vládce, lenivý král a pijan (to by se však dalo říci o každém druhém středověkém panovníkovi). Na druhé straně někteří jeho současníci ho popisují jako výborného společníka, velice vzdělaného a sečtělého, moudrého a zdvořilého knížete. Kontroverzní osobností našich dějin však zřejmě zůstane.
Zde na hrádku 16. srpna 1419 také umírá, nejspíše na mrtvici poté, co se dozvídá o pražské defenestraci. Zemřel v 58 letech, aniž zanechal dědice.
Znak Václava IV.

Václav IV. si dal do svého znaku ledňáčka v látkovém věníku. Na znaku z nejstarších dob byly původně ve věníku ledňáčci dva, dotýkající se jemně zobáčky v písmenu E. Známější je pozdější podoba znaku pouze s jedním ledňáčkem. Ledňáček je symbolem věrné lásky a manželství. V egyptské mytologii ledňáček představuje harmonii. V antickém světě je součástí pověsti o Alkyoně a vyjadřuje stálost citu. Věník je prastarým symbolem lásky.

Znak Václava IV.
Geologie území

Z geologického pohledu je území významné odkryvy geologického profilu ordoviku (časné období prvohor, mj. nejchladnější období v historii naší Země), kdy se na území Prahy rozlévalo velmi chladné moře v podobě mělkého a úzkého zálivu. Profil je tvořen usazeninami jemnozrnných pískovců, břidlic a prachovců. Ukázkový odkryv profilu se nalézá v hradním příkopu. Geologické odkryvy a výchozy jsou jedním z předmětů ochrany chráněného území PP Údolí Kunratického potoka.

Suťový les v okolí

Pod zříceninou Nového Hradu jsou suťové svahy nad pravým i levým břehem Kunratického potoka porostlé suťovým lesem – habrovou javořinou. Jak můžete vidět, je na těchto svazích dobře vyvinuto pouze stromové patro, které tvoří javor mléč, javor klen, habr obecný, jasan ztepilý, lípa srdčitá a jilm horský (drsný). Keřové patro je sporadické a nepravidelné, převládá v něm líska obecná a bez černý. Bylinné patro téměř chybí. Současná podoba i druhové složení porostů se velice blíží přirozenému stavu (vyjma případného smrku a borovice). Na některých místech pod Hrádkem je absence bylinného patra způsobena extrémním sešlapem běžci každoroční Velké kunratické.


Suťový les
Suťový les je specifickým lesním společenstvem vyskytujícím se na kamenných sutích, na strmých svazích, v hlubokých roklích. Díky pomalému zvětrávání pevné matečné horniny jsou půdy většinou mělké, mladé a málo vyvinuté – skládají se pouze ze dvou půdních vrstev. Typický je vysoký obsah kamenů či balvanů často vystupujících až na povrch. Odolná matečná hornina přispívá ke tvorbě půdy v minimální míře – půda zde vzniká převážně jen rozkladem rostlinného materiálu, který zapadává mezi suť a kameny. Proto se jedná o velmi zranitelný biotop – po odlesnění je půda mezi kameny rychle odplavena a zůstávají jen holé kamenné svahy. Vzhledem k tomu mají takové lesy zvláštní režim hospodaření či jsou vyhlášeny jako chráněná území jako zde (přírodní památka Údolí Kunratického potoka).

Typický představitel suťových lesů. Ve vyšších polohách k němu přistupuje či přebírá jeho místo druhý z našich javorů – javor klen.
Javor klen a jeho list
Javor mléč


Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2010.
Poslední aktualizace: 30.12.2013