Naučná stezka

logo NS Kunratický les
6

Nepůvodní a introdukované dřeviny

Křižovatka lesních cest s infotabulí. Foto H. Klonfarová
Umístění zastávky: v převážně smrkovém porostu u hranice PP Kunratické údolí, u lesní cesty odbočující ze zelené turistické značky, která vede od Velkého altánu

Kunratický les nabývá svým převažujícím zastoupením přírodě blízkých lesních porostů vysoké hodnoty. Současně se zde však vyskytují i porosty dřevin geograficky nepůvodních (tzv. introdukovaných) a dřevin stanovištně nepůvodních. Podíl introdukovaných dřevin dosahuje 6 %, stanovištně nepůvodních dřevin 40 %. Snahou péče o Kunratický les je postupná přeměna porostů s nevhodným složením na smíšené porosty s převahou dubu, blížící se původnímu přirozenému složení.

Geografická nepůvodnost (introdukce)

Introdukovaným druhem míníme druh, který se dostal z areálu svého přirozeného výskytu do území, kde se dříve nevyskytoval (v rámci většího území – států, kontinentů). Pokud introdukovaný druh svým působením narušuje a rozvrací původní ekosystémy, stává se druhem invazivním.

Nejznámějším příkladem introdukce je invaze králíka na australský kontinent, či opačně, australského eukalyptu v jižní Evropě – v obou případech jsou pro tato území invazivními druhy a mají katastrofální následky pro tamní ekosystémy. Problematika invazivních druhů se silně dotýká i našeho území.

V Kunratickém lese můžeme z introdukovaných dřevin nalézt např. borovici vejmutovku, dub červený, douglasku tisolistou, smrk pichlavý, borovici černou a trnovník akát.

Z toho invazivními druhy jsou borovice vejmutovka (extrémně invazivní), trnovník akát, dub červený i borovice černá.

§ Vysazování geograficky nepůvodních dřevin do volné krajiny, vyjma lesa, je ošetřeno v zákoně a je možné pouze při udělení výjimky

Stanovištní nepůvodnost

O stanovištní nepůvodnosti mluvíme v případě našich domácích dřevin.

Každá dřevina je zcela přizpůsobena svému původnímu stanovišti s jeho specifickými přírodními podmínkami (geologické podloží, složení půdy, ovlivnění vodou, nadmořská výška – např. břeh potoka, severní svah) a vytvořila s ním vyvážený stav. Když je vysazena na jiném stanovišti, narušuje zde původní ekosystémy, vytváří nestabilní porosty a je zcela přirozené, že podléhá škůdcům, parazitům, větru.

V Kunratickém lese je příkladem výsadby stanovištně nepůvodní dřeviny modřín evropský (zastoupení 3 %), smrk ztepilý (23 %) a borovice lesní (14 %).

Problematice smrku a borovice je věnována samostatná tabule č. 2 naučné stezky


Důvody introdukce:
  • okrasné využití
  • hospodářské využití, zisk
  • dočasné náhradní dřeviny při obnově vodních toků či poškozených ploch, náhradní výsadby na imisních holinách
  • k šíření invazivních druhů dochází také v důsledku celkového zhoršení životního prostředí a klimatických změn
Důsledky introdukce (invaze):
  • nekontrolované šíření a množení invazního druhu
  • potlačení domácích druhů; snižování biodiverzity
  • narušení chemizmu půdy - rozvoj rumištních druhů jako kopřiva, bez černý, agresivních trav
  • inhibiční látky vypouštěné do půdy zabraňující růstu ostatních rostlin a stromů – např. v porostech vejmutovky, akátu
  • eroze půdy, sesuvy
  • vznik zranitelných monokulturních porostů (borovice vejmutovka, akát)
Vyobrazení akátu s mapkou jeho původního rozšíření

 

Trnovník akát (Robinia pseudoacacia)

Původem ze Severní Ameriky. V českých podmínkách jde o invazivní druh. Díky toxickým a inhibičním látkám vypouštěným do půdy vytlačuje původní druhy, které jsou nahrazeny druhy rumištními, jako kopřivou a bezem černým. To má za následek vytváření sterilních monokultur.

Likvidace a asanace akátových porostů je velice obtížná a nákladná záležitost. Na jeho odstranění jsou každoročně vynakládány velké prostředky. Jako hospodářská a asanační dřevina byl s nadějí rozšířen koncem devatenáctého století, aby se o sto let později s ještě větší nadějí usilovalo o jeho odstranění.

Dřevo je velmi pevné a odolné. Kůra, listy a semena jsou lehce jedovaté (avšak používá se i jako léčivka). Dává výborný med.


Zobrazení modřínové větvičky a mapy původního rozšíření

 

Modřín evropský (Larix decidua)

Dorůstá až 50 m výšky; dožívá se i 500 let, běžně okolo 250 let. V Evropě je vázán na reliktní stanoviště, ostrůvky, na kterých úspěšně přežil dobu ledovou. V ČR je to původní výskyt pouze v oblasti Nízkého Jeseníku v rozmezí 350–750 m n. m. Světlomilná dřevina vyžadující dostatek vláhy, živnější půdy, pohyblivý vzduch. Vzdoruje drsnému klimatu, odolná proti imisím – používá se jako náhradní dřevina imisních oblastí.

Na nepůvodním stanovišti způsobuje silné okyselování půdy (o něco méně než smrk). V monokultuře vytváří chudé sterilní porosty bez bylinného podrostu. V lesích ČR je zastoupen 3,9 %.

Jeho léčivé vlastnosti se využívají ve formě výtažků a esenciálního oleje. Dřevo je pevné, pružné, trvanlivé pod vodou, ceněné ve stavebnictví a nábytkářství.


Zobrazení podzimně zbarveného listu dubu červeného a mapy původního rozšíření
Dub červený (Quercus rubra)

Pochází z východu Severní Ameriky. Je rozšířenou hospodářskou dřevinou. V evropských podmínkách se chová invazivně. Jeho velké a pevné listy se špatně rozkládají a silná vrstva opadu znemožňuje klíčení rostlin a ostatních dřevin. Bylinné patro pod porostem dubu červeného zcela chybí. Rychle se zmlazuje a úspěšně vytlačuje naše domácí dřeviny. Jde však bezesporu o krásný strom a oblíbenou okrasnou dřevinu. Protože je odolný k exhalacím a nenáročný na půdu, je používán při rekultivacích.


 

Vyobrazení tvaru douglasky v její domovině
Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii)

Původem ze západu Severní Ameriky. U nás dorůstá výšek kolem 50 m (v domovině však přes 100 m, čímž se řadí mezi nejvyšší stromy planety). Stejně jako u smrku a modřínu má opad jehličí nepříznivý vliv na půdní chemizmus okyselováním půdy, což je jeden z hlavních důvodů narušování ekosystémů. Z introdukovaných druhů se zdá být k našemu prostředí nejšetrnější.

Je významnou hospodářskou dřevinou, oblíbenou v nábytkářství. Je rychle rostoucí a vyzrávající. Produkčně předčí buk o 100 %, smrk o 30 %.

V lese je jednou z nejčastěji vysazovaných nepůvodních dřevin.

Mapa původního rozšíření douglasky
Tvar douglasky v její původní domovině

Borovice vejmutovka (Pinus strobus)

Původem z východu Severní Ameriky. Poznáme ji jednoduše – má tenké dlouhé jehlice ve svazečku po pěti, oproti naší borovici lesní, která má ve svazku pouze dvě jehlice. V našich podmínkách jde o extrémně invazivní druh, zvláště v pískovcích severních Čech, kde její šíření je hlavním problémem v péči o chráněná území. Brání růstu ostatních druhů dřevin, vytváří sterilní monokultury, silně okyseluje půdu. Na její likvidaci jsou vynakládány velké prostředky. Na druhé straně jako významná hospodářská dřevina je plánovitě v lesích vysazována.

Zobrazení větvičky a svazku jehlic vejmutovky spolu s mapou jejího původního rozšíření

Až do roku 1949 byla považována za vyhynulou ve třetihorách. Původem ze střední Číny. Je opadavým jehličnanem; má ráda vlhko. Tuto živoucí fosilii můžete spatřit u Dolnomlýnského rybníka (viz mapa).



Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2010.
Poslední aktualizace: 30.12.2013