Naučná stezka

logo NS Kunratický les
7

Kunratický potok

Mostek přes Kunratický potok nedaleko hájovny. Foto H. Klonfarová
Umístění zastávky: u mostku přes Kunratický potok na trase zelené značky východně od hájovny

Kunratický potok je přirozeně meandrující tok. Jeho poloha v hlubokém údolí a při úbočí svahů ho uchránila před regulačními zásahy a jinými úpravami. Díky tomu dnes můžeme obdivovat nejen krásu jeho zákoutí, ale i cenná přírodní společenstva rostlin a živočichů.

Fauna v nivě Kunratického potoka
  • obojživelníci
    ropucha obecná
    ropucha zelená
    skokan hnědý
    rosnička zelená
  • ptáci
    ledňáček říční
    kachna divoká
    kulík říční
  • savci
    hrabošík podzemní
  • plži
    závornatka kyjovitá
  • motýli
    pouzdrovníček olšový
    ostruháček jilmový
    batolec červený
  • pavouci
    plachetnatka
  • brouci
    střevlíček rákosní
    četní nosatci
Meandrující Kunratický potok. Foto H. Klonfarová

Potok je lemován poměrně zachovalými přirozenými porosty. Střídají se zde porosty střemchové jaseniny a ptačincové olšiny. Ve stromovém patře dominují olše lepkavá a jasan ztepilý, dále pak dub letní, javor klen. V silně vyvinutém keřovém patru můžeme nalézt omamně voňavou střemchu hroznovitou, lísku obecnou a bez černý. Nejpřirozenější porosty olšin jsou mezi Kunratickým mlýnem a myslivnou pod Hrádkem.

Bohaté bylinné patro na sebe upozorní zvláště v jarních měsících žlutými květy orseje jarního, pryskyřníku hroznatého, hluchavky pitulníku a sasanky pryskyřníkové, bílými květy sasanky hajní a modrofialovými květy plicníku lékařského. Z dalších bylin zde roste bršlice kozí noha, červenofialově kvetoucí čistec lesní, nitrofilní kopřiva dvoudomá a bíle kvetoucí ptačinec velkokvětý, který dal i jednomu ze zdejších společenstev jméno – ptačincová olšina.

Bohatý je také výskyt živočichů. Z obojživelníků je to například skokan hnědý či velice fotogenická rosnička zelená. Z ptáků zde můžeme na lovu zahlédnout ledňáčka říčního. Přímo na březích potoka žije vzácný pavouček plachetnatka či brouk střevlíček rákosní.

Jasan, jeho kůra a list

 

Jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)

Dosahuje výšky až 40 m a v ideálních podmínkách stáří do 250 let. Rozšířen v celé Evropě. V ČR se vyskytuje do výšek 1000 m n. m. v luzích či podél potoků. Má kůlový kořen s bohatě rozvětvenými postraními kořeny, a proto netrpí vývraty. Vyžaduje půdy svěží, vlhké a bohaté živinami. Dřevo je pružné, ohebné a současně tvrdé. Používá se v léčitelství i lékařství – listy působí močopudně a projímavě, používají se při chorobách ledvin a revmatismu; kůra jako náhražka chininu snižuje horečku.


Sasanka hajní

 

Sasanka hajní (Anemone nemorosa)

Typická květina jarního aspektu. Vyskytuje se ve smíšených lesích, křovinách, podél potoků. Stejně tak jako orsej jarní je krásná, ale jedovatá – za smrtelnou dávku je udáváno 30 ks rostlin.

Párek batolců v milostném objetí při páření

 

 

Batolec červený (Apatura ilia)

Vyskytuje se podél vodních toků. Je typický barvoměnou na křídlech – podle úhlu pohledu můžeme vidět polovinu motýla modře, zbytek hnědočerveně. Tak vznikl lidový název barvoměnka. Samice žijí skrytě v korunách stromů. Vajíčka kladou na líc listů topolů, vrb, osik. Housenka přezimuje a na jaře se kuklí na větvičkách. Úbytek druhu způsobuje likvidace křovinných plášťů lesa a přirozených společenstev dřevin podél toků. Je chráněn zákonem.


Květ jaterníku podléšky

 

Jaterník podléška (Hepatica nobilis)

Jedna z prvních na jaře kvetoucích lesních bylin. Druhové jméno podléška vychází nejspíše z lidového podlíska – často se v lesích vyskytuje pod lískami. Roste na vlhkých, humózních půdách v celé ČR. Je léčivá, užívala se při nemocech jater a žlučníku (odtud a i dle tvaru listů její rodový název).

Květ plicníku lékařského

 

 

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)

Roste ve světlých listnatých, suťových a lužních lesích. Je prastarou a významnou léčivkou používanou k léčbě plicních chorob.


Květ orseje jarního

 

Orsej jarní (Ficaria verna)

Časně z jara kvetoucí bylina. Vyskytuje se podél potoků, na vlhkých loukách, na stinných místech v listnatých lesích. Je krásná, ale jedovatá – na pokožce způsobuje záněty a puchýřky.

 

Největší smrky v Praze

Smrk je dřevina náročná na vyšší obsah vody v půdě, a proto mezi jeho původní stanoviště výskytu patří hluboká vlhká údolí, zamokřená místa, rašeliniště, apod. V hospodářských lesích jsou výsadby smrku realizovány na místa bez ohledu na tuto skutečnost a smrky nedosahují takových výšek a hmotnatostí, jako na svém původním stanovišti se zvýšeným obsahem podzemní vody. Pokud však má smrk vody dostatek i na nepůvodním stanovišti, na kterém byl uměle vysazen (smrk není původní na celé ploše Kunratického lesa), dorůstá mnohem vyšších výšek i hmotnatostí, než obvykle vídáme.

Přímo zde u můstku roste zřejmě nejvyšší smrk v Praze s výškou téměř 40 m a hmotnatostí – objemem kmene – 8,1 m3 (je to strom s turistickou značkou). Zhruba 100 m dále po cestě do kopce naproti altánu roste smrk s obvodem kmene více než 250 cm a hmotnatostí přes 9 m3 – zdejší nejhmotnatější smrk. Po dalších cca 300 m po cestě do kopce po levé straně podél potůčku je smrkový porost s nejvyšší průměrnou výškou smrků v Praze (32 a více metrů). Pravděpodobně vůbec největší pražský smrk rostl také v blízkosti této zastávky naučné stezky, a to u cesty zpět k hájovně, ale bohužel byl v roce 2005 zničen bleskem.



Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2010.
Poslední aktualizace: 30.12.2013