Naučná stezka

logo NS Kunratický les
9

Rybník Labuť

Rozcestí u rybníka Labuť. Foto H. Klonfarová
Umístění zastávky: v lese na rozcestí u rybníka Labuť

Rybníky měly odjakživa víceúčelový charakter. Plnily a plní funkci:
  • rybochovnou
  • retenční v době záplav
  • akumulační v době sucha
  • protierozní
  • průmyslové využití
  • zdroj vody při požárech
  • krajinotvornou
  • rekreační
  • historicky i jako zdroj pitné vody
 
Retenční schopnost rybníků

Při tisícileté povodni v roce 2002 zadrželo 392 rybníků Třeboňské rybniční soustavy 148 mil. m3 vody. Retenční schopnost tří nejvýznamnějších údolních nádrží v jihočeském kraji, Lipna, Orlíka a Římova je 76,8 mil. m3.

První rybníky se na našem území začínají budovat počátkem 12. století. Rozsáhlejší budování rybníků nastává za vlády Karla IV., který vydává nařízení na budování rybníků, z dnešního pohledu ekologicky i vodohospodářsky velice osvícené. Největší rozmach zakládání rybníků nastává v 16. století, kdy se začínají budovat již celé rybniční soustavy. Poměrně záhy, vypuknutím třicetileté války, však nastává úpadek rybníkářství, trvající v podstatě až dodnes. Od poloviny 18. století dochází k rychlému růstu populace a rostoucí spotřeba potravin vede k rozšiřování zemědělských ploch především na úkor rybníků. Tak došlo k zániku velkolepé rybniční soustavy východočeské a četných rybníků po celé zemi‚ s výjimkou jižních Čech. Dnešní rybniční plocha je 2,5krát menší než v dobách rozkvětu rybníkářství.

Rybník Labuť. Foto H. Klonfarová
Rybník Labuť

Dobu založení rybníka Labuť nelze dohledat – na mapě z roku 1840 je však již zakreslen. Měl původně dvě části oddělené starou Vídeňskou silnicí a byl výrazně menší a průtočný. V 60. letech 20. století došlo k jeho zvětšení a byl přestavěn na rybník boční. Z této doby pochází také betonové opevnění jeho břehů. V roce 1991 byl v rámci další celkové rekonstrukce rybníka a úpravy Kunratického potoka vybudován nový betonový požerák odvádějící vodu z rybníka a napouštěcí objekt. V roce 2009 byl rybník odbahněn a byly opraveny všechny jeho objekty. Před odbahněním byl rybník zanesen cca 3 000 m3 sedimentu, který se pro svůj zvýšený obsah dusíku a fosforu podílel na zhoršené kvalitě vody. Způsoboval rozvoj sinic a celkovou eutrofizaci vody.

Rybník je napájen vodou z Kunratického potoka a jako boční rybník (tedy obtékaná nádrž) nemá bezpečnostní přeliv, který jinak slouží k bezpečnému převedení povodňových průtoků.

Okolí rybníka Labuť bylo na přelomu 19. a 20. století oblíbené výletní místo a jezdilo se sem vlakem na celodenní výlety. Hospoda U Labutě zde již tehdy stála a je dokonce zakreslena na mapě z roku 1840.

Z přírodovědeckého i ekologického hlediska má rybník Labuť podprůměrnou hodnotu. Břehy jsou sice porostlé cennými porosty olší, které je zpevňují, ale současně ze všech stran vodní plochu podél břehů stíní. To je jedním z důvodů, proč rybník nemá tzv. litorální pásmo. Litorální pásmo je příbřežní prosvětlené pásmo stojatých vod. Umožňuje vznik velice cenných porostů a mokřadních lokalit s množstvím rostlinných i živočišných druhů (např. rákosiny, porosty ostřic, ap.). Také zvyšuje výpar. Břehy jsou silně devastovány velkým množstvím kachen, které se na rybník stahují díky pravidelnému krmení návštěvníky.


Karel IV. českým stavům z roku 1356

Všem stavům i městům nařízení dávám pilně stavěti rybníky, jednak aby bylo postaráno o hojnost ryb pro potravu lidu, dále pak, aby se voda z bahnisek a močálů v nich mohla nashromažďovati, za účinku slunce a teplých větrů odpařovati a jako vodní pára blahodárně na okolní rostlinstvo působiti.

Mimo to má rybník ještě úkol v dobách rozlití vod trvalými dešti nebo táním sněhu velkou část vody zadržeti a tím náhlým povodním v krajinách níže ležících zabrániti.


Párek kachny divoké

 

Kachna divoká (Anas platyrhynchos)

Je největší z našich plovavých kachen. Je všežravec, hlavní potravou je hmyz a jeho larvy, malí měkkýši nebo vodní i suchozemské rostliny. Kachny divoké žijí v párech, které se tvoří již na podzim a zpravidla na jeden rok.


Sameček a samička šídla královského v milostném objetí. Sameček drží samičku klíšťkami za hlavu a ta od něj přebírá pohlavní buňky.
Párek šídel královských
Šídlo královské (Anax imperator)

Tento druh je naší největší domácí vážkou s rozpětím křídel až 11 cm. Larvy žijí na dně stojatých i tekoucích vod. Vývoj trvá 1–2 roky. Jsou obávanými dravci. Loví vodní bezobratlé živočichy. K lovu používají spodní pysk s maskou, kterou bleskově vysunou dopředu. Dospělé vážky jsou také dravé a loví různý létající hmyz. Dokážou spořádat za hodinu tolik potravy, kolik samy váží.

Larva šídla
Larva šídla

Vrba bílá

 

 

 

Vrba bílá (Salix alba)

Výška až 30 m. Roste na březích vod, v lužních lesích, ap. Snáší i dlouhodobé zatopení kořenů vodou. Snadno se přizpůsobuje změnám vodní hladiny. Bývá společně s olší součástí keřových porostů, které jsou důležitým faktorem pro stabilizaci toků, ochranu břehů a jako významný biotop mnoha živočichů. Můžeme ji zahlédnout podél Kunratického potoka.


Šištice a větvička s pupenem olše lepkavé

 

Olše lepkavá (Alnus glutinosa)

Výška až 30 metrů. Je poměrně krátkověká – dožívá se maximálně 100 let. Má lepkavé pupeny i listy. Je to dřevina lužních lesů, bažin, břehů, pramenišť. Snáší i dosti znečištěné ovzduší. Listy na podzim nežloutnou, ale opadávají zelené. Poznáme ji snadno podle charakteristických šištic, které opadávají až další rok na jaře. Olšové dřevo ve vodě ztvrdne a vydrží velmi dlouho. Z olšových šišek se vyráběl inkoust. Je významnou léčivkou.



Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2010.
Poslední aktualizace: 30.12.2013