Naučná stezka

    Modřanská rokle

Byliny a bezobratlí

zastávka Byliny a bezobratlí
Umístění zastávky: pod zalesněným severním svahem Modřanské rokle.

Modřanská rokle poutala pozornost botaniků již na začátku 19. století. Tehdy byly její svahy tvořeny pastvinami, na nichž se pravidelnou pastvou udržovala teplomilná stepní a skalní společenstva.

Ve 20. letech 20. století začaly zalesňovací akce. Nevhodnými dřevinami byly postupně osázeny oba svahy údolí a uměle vytvořený les zcela vytlačil původní květenu. Ve zpustlých akátinách dnes rostou jen plevelné byliny jako vlaštovičník většíkopřiva dvoudomá.

Nejbohatší bylinné patro najdeme podél potoků, kde se vyvinul cenný porost, tzv. ptačincová olšina. Jak je patrné již z názvu, roste zde několik druhů ptačinců. Jmenujme např. ptačinec hajníptačinec přehlížený, jehož výskyt je v Praze ojedinělý. Dalšími bylinami vlhkého lesa jsou orsej jarní, pstroček dvoulistý, šťavel kyselýdevětsil lékařský. V létě dominují vysoké porosty netýkavky malokvětékonopice velkokvěté.

Asfaltovou cestu lemují běžné druhy bylin, jakými jsou např. kostival lékařský, kuklík městský, kakost lesní, ale také kakost hnědočervený, který je na území Prahy zavlečený a ojedinělý.

Z původních stepních a skalních společenstev se zachovaly jen střípky. Vyskytují se pouze ve vrcholových částech rokle, kde jsou vhodná suchá a slunná stanoviště. Teplomilné druhy jsou zastoupeny ostřicí nízkou, křivatcem českým, hvozdíkem sivým, rozchodníkybělozářkou liliovitou.

Na rostlinném porostu je životně závislé velké množství bezobratlých živočichů. Např. babočka kopřivová klade svá vajíčka na kopřivy, neboť jejich listy jsou potravou housenek, které se z vajíček vyvinou. Rostliny se však bez živočichů také neobejdou, protože ti často zajišťují jejich opylení, přenos semen a plodů. V přírodě existuje křehká rovnováha a bezobratlí v ní hrají důležitou roli i přes to, že jejich přítomnost lidskému oku často uniká.

Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2006.
Poslední aktualizace: 30.12.2013