Naučná stezka

    Roztocký háj - Tiché údolí

1

Vltavské údolí

Umístění zastávky: na vyhlídce na údolí Vltavy, na níž vede odbočka žluté turistické značky
Vyhlídka na kaňon Vltavy. Foto H. Klonfarová

Díváme se na kaňon Vltavy, který vznikl činností vodní eroze během posledního geologického období, ve čtvrtohorách. Před více než miliónem let tekla řeka ještě o 20 až 30 m výše, než stojíme, na úrovni dnešních Lysolají, kde uložila svou nejvyšší štěrkopískovou terasu. Postupné zařezávání vodního toku do skalního podloží probíhalo v několika etapách, trvajících vždy desetitisíce let, kdy období zvýšeného odnosu a prohlubování koryta se střídalo s obdobím ukládání štěrků a písků. Proto můžeme odlišit několik vltavských teras, jak je ukázáno na obrázku. Na místě této zastávky je úroveň suchdolské terasy, druhé nejstarší, kde tekla řeka zhruba před jedním miliónem let.

Schema říčních teras

Při tvorbě říčního údolí se obnažily starší horniny, mezi Trójou a Kralupy to je sled střídajících se drob a břidlic, který je řazen ke kralupsko-zbraslavské skupině svrchního proterozoika. Obsahuje velká tělesa silicitů (buližníků). Tento sled je přerušován výskyty žilných vyvřelin proterozoického stáří. Jde o alterované žilné bazalty (dříve označované jako spility), dále o tonalitové, křemenné a pravé porfyrity. Tyto horniny podléhají větrání rozdílně, a proto vznikají vystupující hřebeny skal střídané roklemi. Proterozoické horniny se usadily na dně tehdejšího oceánu před více než 600 milióny let.

Říční údolí v krajině mají výjimečný význam. Do ploché krajiny se vnáší diverzita geologická, mikroklimatická, pedologická, ekologická, což podmiňuje šíření rostlin a živočichů – vodních rostlin přímo v toku, vlhkomilných druhů na periodicky přeplavovaných náplavech a skalních a teplomilných druhů na strmých svazích. Mluvíme o říčním fenoménu nebo také o „ponořených horách“. Skalnatý kaňon dolní Vltavy od Prahy po Kralupy je jedinečným stanovištěm pro vzácné druhy skalní květeny a zvířeny a tvoří spojnici mezi teplomilnou vegetací vápencového Českého krasu a bazaltovými vyvřelinami Českého středohoří.

Tařice skalní
(Aurinia saxatilis)
Tařice
Trnovník akát
(Robinia pseudoacacia)
Akát

Společenstva strmých skalnatých svahů tvoří teplomilné křoviny s hlohem, růžemi, dřínem, jeřábem mukem, dubem zimním a místy s višní křovitou. Začátkem 20. stol. byly na mnoha místech vysázeny nepůvodní a nevhodné dřeviny trnovník akátvišeň mahalebka, oba druhy mnohde převládají. Na mírněji skloněných skalních výstupech roste společenstvo trýzelu škardolistého a kostřavy walliské s mnoha reliktními druhy mochen, šalvěje, mateřídoušek, kavylů, chlupáčků apod. Strmé úpady břidlicových skal osidluje ekologicky vyhraněná skupina petrofytů, druhů jako je kostřava přitvrdlá a tařice skalní. Na silicitech najdeme naopak pouze vřes a metličku křivolakou.

Střevlíček lunoskvrnný
(Callistus lunatus)
Střevlíček lunoskvrnný

Na xerotermních stanovištích žijí mnohé reliktní a vzácné druhy hmyzu, jedním z nich je například pestře zbarvený střevlíček (Callistus lunatus).

Na konci léta na stepních trávnících můžeme spatřit i nápadné samečky pavouka stepníka rudého (Eresus cinnaberinus). Z blanokřídlého hmyzu zde žijí vzácné zlatěnky (Chrysis analis a Chrysis scutellaris), na obrázku je nejvíce rozšířený druh zlatěnky.

Zlatěnka modrá
(Chrysis cyanea)
Zlatěnka modrá
Zlatěnka ohnivá
(Chrysis ignita)
Zlatěnka ohnivá

V nedávné době při stavbě vysokorychlostního železničního koridoru byla provedena tzv. sanace skal, která spočívala v odstranění rostlin a pokrytí skal drátěnou sítí. Ekosystému skal to samozřejmě neprospělo.


Zpět na začátek stránky
 
Další zastávka
>

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2006.
Poslední aktualizace: 30.12.2013