Naučná stezka

    Roztocký háj - Tiché údolí

3

Roztocký háj

Umístění zastávky: v Roztockém háji na žluté turistické značce u rozestí lesních cest
Roztocký háj. Foto H. Klonfarová

Geologický podklad Roztockého háje tvoří proterozoické břidlice a droby. Ty však vycházejí na povrch jen na strmých svazích do Tichého údolí a do údolí Vltavy. Skalnaté výchozy tvoří ještě vložky buližníků na jihovýchodním okraji háje, kde se projevují jako skalnaté kopečky na plošině háje a bazické vyvřeliny nad restaurací Maxmiliánka. Převážnou většinu Roztockého háje však kryjí spraše, hlinité písky a sutě, jako svědkové geologických pochodů během čtvrtohor, kdy docházelo k intenzivnímu zvětrávání hornin, přenosu materiálu větrem a vodou a jeho opětnému ukládání. V píscích vinohradské terasy Vltavy (viz obr. u zastávky 1) byla na severním okraji háje u Roztok otevřena pískovna, která dodnes obnažuje stěnu říční terasy.

Na plošině háje bylo postupně objevováno mohylové pohřebiště ze starší a střední doby bronzové a snad i starší doby železné. část mohyl prozkoumal v 1. pol. 19. století amatérský archeolog páter Václav Krolmus, část byla zničena neodbornými výkopy. Jako téměř jediný nález se zachoval v Národním muzeu v Praze bronzový meč kultury mohylové střední doby bronzové.

Průřez haštalskou mohylou

Nejstarší zpráva o lesích při Roztokách pochází z roku 1648, při odhadu panství se zde popisují 3 dubové lesy a porostliny, další zmínka je až z roku 1825, kdy se uvádí les u Roztok o výměře 166 jiter (74 ha), který sestává z dubů, habrů a bříz. Dnešní rozloha Velkého a Malého háje je 95 ha, protože do něj byly zahrnuty svahy do Tichého a vltavského údolí, které sloužily jako pastviny a byly zalesněny až počátkem 20. stol. Les je složen více jak z poloviny z dubů, dále z habru, borovice lesní, modřínu a břízy. Přimíšené jsou jak dřeviny přirozeného dubového lesa, jako lípa, jasan, javor, babyka, jilm, buk, tak i dřeviny introdukované, jako je dub červený, akát, jírovec, douglaska, smrk a borovice černá. Zejména dub červený se šíří z pohotově klíčících semen a může na některé části háje i převládnout. Proto opatření v rámci lesního hospodářského plánu jsou připravována tak, aby dřeviny přirozeného dubového lesa byly podporovány.

Přirozeným lesním společenstvem, které by pokrývalo Roztocký háj bez ovlivnění člověkem, by byla na spraši habrová doubrava, na písčitých terasách a skalnatých svazích kyselá doubrava s břízou. Potvrzením určitého, i když třeba plošně omezeného trvání těchto lesů až do současnosti, je výskyt některých bylin, jako je kokořík mnohokvětý nebo ptačinec velkokvětý. V Roztockém háji roste i vzácná dymnivka nízká.

Kokořík mnohokvětý
(Polygonatum multiflorum)
Kokořík mnohokvětý
Dymnivka nízká
(Corydalis pumila)
Dymnivka nízká

V Roztockém háji – Tichém údolí bylo prokázáno hnízdění asi 80 druhů ptáků, z nichž asi 60 druhů zde hnízdí pravidelně, jako např. pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), strakapoud velký (Dendrocopos major), budníček menší (Phylloscopus collybita), červenka obecná (Erithacus rubecula) a kukačka obecná (Cuculus canorus).

Slavík obecný
(Luscinia magarhynchos)
Slavík obecný
Střízlík obecný
(Troglodytes troglodytes)
Střízlík obecný
Kukačka obecná
(Cuculus canorus)
Kukačka obecná

Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2006.
Poslední aktualizace: 30.12.2013