Naučná stezka

    Roztocký háj - Tiché údolí

11

Kaple sv. Václava

Umístění zastávky: na žluté turistické značce, u rozcestí nedaleko kaple sv. Václava
Kaple sv. Vávlava

Na tomto místě byla původně postavena suchdolským rychtářem Martinem Ježkem v r. 1704 zděná zvonice – důvodem bylo díkůvzdání za zažehnání morové nákazy. Na místě hřbitova byly pohřbeny suchdolské oběti velkého moru v r. 1680. Při této epidemii zemřelo v Čechách na 100 000 lidí. V r. 1765 byla zvonice přestavěna na kapli. Za císaře Josefa II. byla kaple zrušena a spolu se hřbitovem zpustla. V r. 1807 zakoupil kapli mlynář Karel Trojan, dal ji opravit, kaple byla znovu vysvěcena a hřbitov upraven pro pochovávání řeholníků emauzského kláštera. Hřbitov a kaple byly používány řeholníky až do r. 1850, posléze byl hřbitov opět zrušen. Kaple a její okolí byly nově upraveny až po roce 2000 a byly v ní obnoveny mše svaté.

Kaple sv. Václava

Na této zastávce si můžeme opětovně uvědomit proměny krajiny během tisíciletí. Stojíme tu na terase řeky, která oblázky v dnešní ornici nanášela téměř před miliónem let, často z velké dálky. Je to tzv. suchdolská terasa Vltavy, která leží asi 90 m nad současnou úrovní řeky. Tiché údolí ještě neexistovalo, zarovnaná plošina se táhla nepřerušeně k dnešnímu Levému Hradci. Pravděpodobně však buližníkové těleso Kozích hřbetů a Holého vrchu vystupovalo nad plošinu. Později se hlavní tok řeky přesunul o 2 km východněji a začal se rychleji zahlubovat, zejména v chladných obdobích čtvrtohor. Se zařezáváním hlavního toku probíhala i eroze v údolích přítoků, a tak malý Únětický potok vyhloubil zářez a postupně i soutěsku v jednolitém tělesu buližníku a rozdělil ho na dva samostatné hřbety.

Tiché údolí leží v krajině od pradávna osídlené, jednotlivé prehistorické kultury se dokonce nazývají podle míst archeologických nálezů v okolí: řivnáčská kultura z pozdní doby kamenné, z eneolitu, únětická kultura doby bronzové. V Roztockém háji jsou halštatské mohyly, památky z doby římské u Roztok a konečně centrum prvního slovanského kmene na Levém Hradci. To mělo vliv na formování krajiny a její kultivaci, což vyústilo v její výrazné odlesnění.

To přispělo k udržení světlomilných stepních a lučních druhů, ale téměř úplné absenci bylinných druhů listnatého lesa. V posledních padesáti letech 20. století došlo k podstatnému umělému i spontánnímu zalesnění celého údolí, což zastřelo i dříve romantické výhledy. Lesy jsou bohužel většinou tvořeny vysazenou borovicí lesní, trnovníkem akátem a spontánně se šířící břízou, případně javorem klenem a v údolí olší a jasanem.

Javor klen
(Acer pseudoplatanus)
Javor klen
Bříza bělokorá
(Betula pendula)
Bříza bělokorá
Dub zimní
(Quercus petraea)
Dub zimní
Habr obecný
(Carpinus betulus)
Habr obecný

Tyto lesy podrůstá pouze nenáročná metlička křivolaká nebo lipnice hajní, v akátinách pak nitrofilní kuklík městský nebo kerblík lesní.

Spontánní rozšíření celého ekosystému listnatého lesa bude v současné silně antropogenně změněné a fragmentované krajině velmi obtížné.


Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2006.
Poslední aktualizace: 30.12.2013