Naučná stezka

    Roztocký háj - Tiché údolí

12

Starý Suchdol

Umístění zastávky: poblíž zvonice na Starém Suchdole (ul. Ke Kozím hřbetům)
Kaplička na Starém Suchdole. Foto H. Klonfarová
Historie suchdolského dvora

Panský dvůr, jádro pozdější obce Suchdola, byl založen nejspíše v letech 950 až 970. Vznikl jako vladycký dvorec při „přemyslovské“ stezce, spojující Levý Hradec, tehdejší sídlo vládnoucí knížecí rodiny Přemyslovců, s nově vznikajícím správním, náboženským a mocenským střediskem Čechů na Pražském hradě.

První písemný doklad o existenci dvora je z roku 1045, kdy přešel z majetku knížecí rodiny a z pravomoci purkrabího na Levém Hradci do vlastnictví kláštera panen benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě.

Od 11. do 13. stol. byl postupně přestavěn dvůr a byly postupně zakládány nové zemědělské usedlosti okolo stezky, ve 13. stol. byl postaven mlýn (pravděpodobně na místě Trojanova mlýna), dále hospoda a kovárna. Na počátku 14. stol. vznikla tvrz, pravděpodobně v prostorách dnešního dvora. Za vlády Karla IV. byl v letech 1360 až 1380 Suchdol přestavěn, obytné části pak z kamene a na vápennou maltu. Rokem 1421 končí panství svatojiřského kláštera na suchdolském dvorci a statku. Od té doby střídal Suchdol vrchnost nejen církevní, ale i světskou. Ves značně utrpěla za husitských válek. Po roce 1557 byl ve vsi postaven zámeček a pivovar.

V roce 1648 byl Suchdol vypleněn a vypálen Švédy, obnova obce začala až po roce 1652, když dvůr i zámek přešly do majetku emauzských benediktinů. Ti zde hospodařili až do roku 1932. Nynější nenáročný vzhled zámku pochází z let 1822 až 1823, kdy byl celý komplex budov po požáru v r. 1822 znovu obnoven.

Starý Suchdol - Brandejsův statek
Starý Suchdol - Brandejsův statek
Mikoláš Aleš v Suchdole

Dobou největšího lesku suchdolského dvora byla léta 1874 – 1899, kdy zde výborně hospodařil nájemce Alexander Brandejs. Tehdy byli na statek zváni Brandejsovi přátelé z uměleckých kruhů, malíři a sochaři, jako F. Ženíšek, J. Schikaneder, V. Brožík, E. K. Liška, A. Chitussi, A. Lhota, J. Tulka, J. V. Myslbek, J. Mauder, spisovatelé a básníci J. Zeyer, J. Vrchlický a jiní.

Mikoláš Aleš
1877
Mikoláš Aleš

V letech 1877 až 1879 zde díky Brandejsovu pohostinství žil a pracoval Mikoláš Aleš (1852–1913), jehož malířské umění právě zde dozrálo.

Malebná, dávnověkem poznamenaná krajina v mnohém inspirovala monumentální Alšovu tvorbu. Zde Aleš pracoval na návrhu pro výzdobu interiéru Národního divadla a vytvořil cyklus Vlast ve formě 12 lunet. Cyklus je zpodobením života význačného jedince od mládí, přes boje v dospělosti, až do stáří. Nejpůsobivější je závěrečný obraz Žalov, kdy bohyně Morana velitelsky posílá hrdinu na věčnost.

Sousoší sv. Václava
na Václavském náměstí
Sousoší sv. Václava na Václavském náměstí

Spolu s návrhy Ženíškovými na výzdobu stěn jej společně předložili do soutěže pro výzdobu Národního divadla a jednoznačně soutěž vyhráli. Malby můžeme ve foyeru Národního divadla obdivovat. Aleš v době pobytu na suchdolském dvoře též vytvořil řadu obrazů, z nichž k nejznámějším patří obraz „Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem“, „Husitský Tábor“ a další. I řada drobných kreseb byla inspirována zdejší krajinou a detaily dvora. Další památnou inspirací a modelem byl hřebec Ardo z Brandejsovy stáje, podle kterého vytvořil Myslbek koně pro sousoší sv. Václava na Václavském náměstí.

Reprodukce obrazu "Žalov"
Kresba uhlem na kartonu 1880
Reprodukce obrazu Žalov

Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
 

Tyto internetové stránky připravil © EVANS - středisko globální výchovy, 2006.
Poslední aktualizace: 30.12.2013