Naučná stezka

Vinořský park - Satalická bažantnice

6

Na rozcestí

Rozcestí na okraji Vinořského parku. Foto H. Klonfarová
Umístění zastávky: u rozcestí na okraji Vinořského parku.

Zemědělství

Zemědělsky obdělávané plochy jsou přirozenou součástí krajiny středních Čech už po staletí. Krajinná mozaika polí, luk a pastvin byla v minulosti o mnoho pestřejší, než je dnes. Bylo to dáno tím, že mnoho vlastníků obhospodařovalo mnoho pozemků, které od sebe byly navzájem odděleny mezemi a remízky. V druhé polovině 20. století byla pod heslem „Rozoráme meze!“ tato pole zcelována. Z krajiny tak vymizela valná část remízků, úvozových cest, luk, pastvin a krajinná mozaika byla nahrazena velkými lány intenzivně obhospodařovaných polí. Krajina se tak stala hůře prostupnou, snížila se její funkce retenční a půdoochranná. Úbytek různorodých biotopů spolu se silným nárůstem používaných hnojiv a pesticidů na polích měl za následek razantní snížení druhové rozmanitosti rostlin a živočichů.

Intenzivní zemědělství v okolí Vinoře a Satalic negativně ovlivnilo i samotná chráněná území, kde splachy hnojiv z polí dlouhodobě ovlivnily chemické složení půdy, a tím podpořily růst ruderálních druhů rostlin na úkor společenstev původních.

Alternativou ke „klasickému“ obhospodařování je ekologické zemědělství, které nepoužívá chemické látky a respektuje přirozené přírodní cykly.

Ekotony

U prvků v krajině jako jsou remízky, lesíky, křoviska, přechody luk, pastvin a polí mají na druhovou rozmanitost vliv především délky hranic mezi těmito jednotlivými biotopy. Hranice navazujících biotopů a jejich společenstev může být ostrá, jindy je přechod mezi nimi pozvolný. Některé druhy jednoho společenstva přitom pronikají do okrajové části biotopu sousedního a naopak. Současně jsou tyto přechody obývány druhy na ně vázanými. Pásy tzv. přechodových společenstev jsou tedy druhově bohatší než samotná společenstva, která je vytvářejí. Nazývají se ekotony a jsou velmi důležitým prvkem v krajině. Společenstvům, která je oživují, pak říkáme ekotonální a jejich zvýšená druhová pestrost je označována jako ekotonální efekt. Ekotony tedy podporují vyšší biodiverzitu v krajině.


Ekotony mohou mít různou podobu. Můžeme je chápat například jako přechod mezi bukovým (BK) a borovým (BO) lesem (obr. a) či mezi lesy typickými pro jednotlivá výšková pásma (obr. b).
Ekotony lze vnímat na úrovni biomů (např. lesotundra tvořící přechod mezi tundrou a severským jehličnatým lesem – obr. c) nebo na jemné místní úrovni (menší – polní mez či větší – okraj lesa) obr. e).
Podle charakteru přechodové zóny může mít ekoton rozmanitou podobu od pozvolného až po ostrý okraj (obr. d).
Obr. – Markéta Hendrychová
Ekotony

Intenzivně obdělávaná zemědělská půda s ostrým přechodem pole a lesa.
Ideální rozložení ekotonů výrazně podporující druhovou diverzitu se vyznačuje pozvolnými přechody mezi sečenými a nesečenými travními porosty, keři a stromy.

 

biotop – stanoviště v němž žije společenstvo organismů
ruderální – rostoucí na rumištních půdách vysoce zásobených dusíkem
biodiverzita – druhová rozmanitost
retenční schopnost – schopnost krajiny zadržovat dešťovou vodu

Zvláště chráněná území

Zvláště chráněná území dělíme podle rozlohy na velkoplošná a maloplošná chráněná území. Mezi velkoplošná patří území o rozloze desítek až tisíců km2, jedná se o národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO). V České republice je vyhlášeno 25 CHKO a 4 národní parky: Krkonošský národní park, Národní park Šumava, Národní park Podyjí a Národní park České Švýcarsko. Maloplošná chráněná území jsou řádově menší rozlohy a dělíme je do čtyř kategorií: národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Trasa naučné stezky prochází dvěma maloplošnými chráněnými územími; PR Vinořský park a PP Bažantnice v Satalicích. Podmínky ochrany v jednotlivých kategoriích chráněných území stanoví zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Značení chráněných území

Hranice zvláště chráněných území jsou v terénu označeny dvěma způsoby.

Příklady označování CHKO a NPR tabulemi v terénu
Způsoby označení PR a PP tabulemi v terénu

Prvním způsobem je označení informačními tabulemi, které se umísťují na přístupových cestách do území. Národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a národní přírodní památky jsou označeny tabulí s velkým státním znakem České republiky a tabulí s uvedením kategorie zvláště chráněného území a názvem příslušného zvláště chráněného území. U přírodních rezervací a přírodních památek se používá tabulí s malým státním znakem České republiky a tabulí s uvedením pouze kategorie zvláště chráněného území.

Druhým způsobem označení hranic je značení pruhové, které se používá ke znázornění celých hranic národních přírodních rezervací, národních přírodních památek, přírodních rezervací, přírodních památek a I. zóny národních parků. Jedná se o dva červené pruhy nakreslené buďto na stromech nebo hraničních sloupcích, z nichž jeden je kolem celého obvodu stromu a druhý vymezuje výsek chráněného území.

V současné době můžete v mnoha případech vidět označení jiné, kde je státní znak a kategorie chráněného území umístěn společně na jedné tabuli. Jedná se o označení staré, které bude po dožití vyměněno za označení nové.

V současnosti jsou stále nejčastěji k vidění takovéto tabule.
Malování pruhového značení.
Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2009.
Poslední aktualizace: 30.12.2013