Naučná stezka

Vinořský park - Satalická bažantnice

8

Bažantnice v Satalicích

V Satalické Bažantnici. Foto H. Klonfarová
Umístění zastávky: v Satalické Bažantnici, nedaleko konce staré trojřadé aleje

Biotop les

Lesy, kterými procházíme při cestách krajinou, můžeme rozlišit na lesy přirozené a lesy umělé nebo kulturní.

Stejnověký les ve fázi optima není z biologického a ekologického hlediska ideální

Přirozené lesy jsou lesy původní, které vznikly bez přičinění člověka. Většinou se jedná o lesy smíšené, tzn. že se skládají z různých druhů stromů. Dnes už na našem území přirozené lesy díky způsobu lesního hospodaření prakticky nenajdeme. Dalším patrem je patro keřové a nejvyšší patro je stromové.

Přirozený les se od lesa kulturního odlišuje způsobem vývoje, kdy nedochází k těžbě dřeva a tedy k oslabení funkcí lesa. Lesníci rozlišují tři fáze vývoje lesa. První fází je fáze dorůstání, kdy jsou v porostu zastoupeny mladé stromy. V další fázi optima jsou stromy již vzrostlé a v poslední fází rozpadu některé přestárlé stromy padnou a uvolní tak prostor pro novou generaci. Zároveň zbytky těchto stromů slouží jako zdroj živin.

Porosty v Satalické bažantnici a Vinořském parku

Porosty v Satalické Bažantnici a Vinořském parku jsou blízké přirozenému složení. Většina porostů postupně přechází z fáze optima do fáze rozpadu, kdy je porost na mnoha místech nahrazován porostem novým. Fáze dorůstání však už není reprezentována všemi druhy zastoupenými ve starších porostech. Nedochází především k obnově porostů dubových.

habr obecný
(Carpinus betulus)

Rovnoměrné zastoupení všech vývojových fází je z ekologického a biologiského hlediska ideální. Druhým pohledem je pohled lesnický (produkční), kdy je snaha o co nejvyšší zastoupení fáze optima a kde je fáze rozpadu eliminována těžbou.

dub letní
(Quercus robur)

Hlavními zástupci stromového patra jsou zde dub letní (Quercus robur), dub zimní (Quercus petraea), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor mléč (Acer platanoides), lípa srdčitá (Tilia cordata) a habr obecný (Carpinus betulus). V zamokřených pásmech Vinořského parku pak olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba bílá (Salix alba). V keřovém patře převládá bez černý (Sambucus nigra). V okolí stezky můžeme dále nalézt angrešt srstku (Grossularia uva-crispa) či pustoryl věncový (Philadelphus coronarius). Protože les vznikl na místě bývalých polí a nemá propojení na větší lesní celky, je bylinné patro velice chudé.

Do lesních porostů byly v minulosti introdukovány některé nepůvodní druhy dřevin, především trnovník akát (Robinia pseudoacacia), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) či smrk ztepilý (Picea abies). Především akát má negativní vliv na podrost a okolní dřeviny.

Bažantnice v Satalicích

Satalická bažantnice byla založena kolem roku 1780, kdy se zalesňovaly okolní, převážně polní panství v majetku rodu Černínů z Chudenic, kterým v této době patřilo panství ve Vinoři a Satalicích. Bažantnice byla vybudována ve francouzském stylu. Místo si dodnes uchovává prvky původních úprav. Obora je proti vesnici ohrazena kamennou zdí (původní zeď vedla kolem celé obory), prokřižována je hustou sítí cest a v západní části je dochován palouk, který sloužil k výřadům zvěře a slavnostem zámecké společnosti. Za šlechtického vlastnictví se zde chovali např. jeleni, daňci, ale také třeba holubi. Střeleb se kromě jiných hostů zúčastnili na přelomu 19. a 20. století i arcivévoda Ferdinand d´Este, později zavražděný v Sarajevu, a arcivévoda Karel, důstojník Brandýského pluku, pozdější poslední císař dynastie Habsburků.

krahujec obecný
(Accipiter nisus)
bažant obecný
(Phasianus colchicus)
datel černý
(Dryocopus martius)

Veřejnosti byla obora zpřístupněna roku 1949 a roku 1951 byla vyhlášena za státní přírodní rezervaci. Dnes je řazena v kategorii chráněných územích jako přírodní památka pod jménem Bažantnice v Satalicích. Rozloha háje, jak je místo nazýváno starousedlíky, je 15,67 ha. Na již zmiňovaném palouku byl v minulosti vybudován také taneční parket a lidové sešlosti zde občasně probíhají v komornější podobě dodnes. Místo samo má své každodenní osobní kouzlo, které mu dodávají tři mohutné památné duby. V posledních letech (2006 – 2008) probíhá rozsáhlá asanace porostů: na vytipovaných místech s nejlepšími podmínkami pro cenné dubové zmlazení jsou prořezávány dřeviny, které mladým doubkům stíní. Pokácené dřevo je z cest odstraňováno, jinak se dřevo nechává ležet a přirozeně zetlít.

Jeden z památných dubů na palouku

Ze zástupců živočišné říše zde dnes můžeme spatřit brouky, sídlící v torzech dubových stromů, četné druhy motýlů, drobné savce či ptactvo.



Zpět na začátek stránky
<
Sousední zastávka
>

Tyto internetové stránky připravilo © Občanské sdružení EVANS, 2009.
Poslední aktualizace: 30.12.2013